Září, úžasný to měsíc

23. září 2012 v 12:04 |  POVÍDKY
Každý rok se na září vůbec netěším. Jako dítě jsem se netěšila na školu a jako dospělák se také netěším na školu. Začátek školy znamená nákupní maratón školních potřeb, vybírání a placení kroužků a koordinaci vyzvedávání a doručování dětí do školy a kroužků. Již čtrnáct dní před koncem prázdnin jsem v noci velmi špatně spala. Globus jsem s vytisknutými seznamy školních pomůcek navštívila na konci srpna. Bylo to náročné. Hodně bloudících rodičů se seznamem v ruce. I já jsem bloudila, hledala čísla jednotlivých sešitů, stětců a tužek, počítala správné počty sešitů a proklínala školu.
Za mého mládí jsme přišli do školy a tam byly na lavici nachystány štosy sešitů a knížek, které jsme pouze obalili. A i to bylo jednodušší než dnes. Dnes je knihy velmi těžké obalit, protože se liší velikostí, takže jsem starším dětem knihy strčila do batůžku a poslala je do papírnictví obaly zakoupit. Vrátily se bez obalů, byly vyprodány. Přijdou ve zboží příští týden. Proč nemůžou být knihy jeden formát? A4 je áčtverka a ne něco o fous většího, nebo menšího, A5 to samý. Proč se musí kniha od knihy lišit? A proč škola nenakoupí sešity a pak jenom rodičům neohlásí částku k zaplacení?
Ano, může to znít, že si chci věci zjednodušit, ale ruku na srdce, nebylo by to opravdu jednodušší? Sešity by byly stejné a škola by jistě dostala i množstevní slevu. A rozdělování sešitů se děje i v případě že sešity zakoupíme my rodiče.
Když mi synové ve středu v prvním školním týdnu oznámili, že jim ještě něco chybí, dostala jsem další hulákací záchvat. Jak je možné, že něco chybí, když jsem vše nakoupila dle seznamu?! Reagoval můj syn: "Mami, proč na nás křičíš? My za to nemůžeme. Stěžuj si na rodičáku!" Hned se mi vybavila třetí třída, kdy můj manžel a pár dalších nespokojených rodičů řešilo na rodičáku nespokojenost s výukou jedné paní učitelky, a hned jsem tuto možnost zamítla. Tenkrát se nic nevyřešilo a děti nespokojených rodičů byly vystaveny šikaně "paní učitelky". A v dalších letech se moje děti bály nejvíce toho, že něco půjdeme s manželem řešit do školy. A myslím si, že to na co si stěžuji již určitě někteří rodiče zkusili řešit. Takže jsem vytáhla z peněženky další peníze a poslala děti si potřebné pomůcky zakoupit.
Asi se už ze mě stává cynik a pesimista, ale když vidím jak to v naší společnosti funguje, tak si myslím, že ani tyto malé problémy se nevyřeší. Je to smutné.
Pozitivní je, že září už bude znovu za námi, ale jak prohlásila jedna moje kamarádka "vánoce už klepou na dveře". Což znamená další hromadu radostí a starostí. J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 11:40 | Reagovat

Tak to tu dodatečně zanechávám první komentář :-).

Tyhle peripetie dobře znám, každým rokem je to horší a horší. Obalováním učebnic na míru každé léto trávím asi tři hodiny, a to mám školou povinného jednoho. Až budou dva, tak si asi půjdu hodit. Nedávno jsme se o tom doma bavily s mamkou, ona si nepamatuje, že by kdy stála škola tolik, co dnes. Když přičtu kroužek, tak to hází za srpen a září asi pět tisíc. Grrrr. :D

2 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 18. listopadu 2014 v 20:51 | Reagovat

[1]: Děkuji za první a pěkný komentář :)

Je to opravdu náročný, letos jsem opět zuřila a nestačila se divit :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.