Já a čas - povídka 1.díl

26. října 2012 v 16:17 | Karla |  POVÍDKY
Já a čas

Jmenuji se Andrea a je mi přes čtyřicet let. Já říkám něco přes čtyřicet, můj manžel říká, že mi táhne na padesátku. Je to sprosťák. Je o tři roky mladší než já a připomíná mi to s láskou. Musím ale podotknout, že dle mínění všech našich známých vypadá můj manžel starší než já. To jen na okraj.
Můj manžel. Ani nevím proč pořád tohle označení používám. Ne, nejsme rozvedení, ale žijeme odděleně. Nějak jsme si přestali rozumět, tak se můj manžel odstěhoval.
Kvůli dětem jsme se dlouho snažili žít pohromadě, ale hádky už byly moc časté. Tak jsme se domluvili na odluce. Je to zvláštní, ale je to teď lepší. Nehádáme se a snad si zase i rozumíme.
Nikdy by mě nenapadlo, že se rozejdeme. Brali jsme se před osmnácti lety a já byla šíleně zamilovaná a byla jsem přesvědčená, že je to ten pravý a že je to láska na celý život. Přála jsem si s ním žít, mít s ním děti a i s ním zestárnout. Ani přesně nevím kdy se to zvrtlo, ale asi se to zvrtávalo postupně.
Že je to ta největší láska jsem si myslela pokaždé, když jsem se zamilovala. Ale to si myslí určitě každý.
Poprvé jsem se zamilovala v první třídě. Seděl se mnou v první lavici a měl nádherný hnědý oči. Jmenoval se Martin. Jo, Martin. Byl to takový ten pěkný a milý chlapeček. Postupně se změnil na neuvěřitelně krásného fešáka. To už jsme se ale nevídali. Zamilovala se do něho moje sestřenice, takže jsem se občas dovídala o něm nějaké novinky. Pak to ustalo. Neviděli jsme se snad milion let. Letos jsem ho náhodou našla na facebooku. Občas si pokecáme a vzpomínáme na starý časy. Vzpomínáme na sebe jako na svoji první velkou dětskou lásku.


Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.