Já a čas - povídka 2. díl

29. října 2012 v 14:47 | Karla |  POVÍDKY
Podruhé jsem se zamilovala až na gymnáziu. Jmenoval se Milan a měl taky pěkný hnědý oči. Zamilovala jsem se do něj vlastně omylem. Líbil se mojí spolužačce a největší kamarádce. Ona sama nevěděla jak mu to říci, tak jsem si zahrála na prostředníka a dohazovačku. Moje tehdejší snažení si Milan vyložil úplně špatně a začal mě balit, což se mi bohužel začalo líbit. Nebylo z toho nic závratnýho. Nějak jsme si neměli o čem povídat. Tato láska vzala za svý hodně brzo, oproti tomu přátelství s mojí největší kamarádkou Marcelkou to ustálo a vydrželo dodnes.
Pak přišel Petr. To byl úplný chameleón. Navenek působil jako neuvěřitelný slušňák, ale jinak to byl pěkný floutek. Moc jsme si to spolu užívali. Bylo to nové a vzrušující. Randili jsme spolu téměř celý třeťák.
Uměl to i s mými rodiči. I těm se moc líbil a dokonce mi ho schvalovali. Kdyby tenkrát věděli všechno, určitě by nesměl překročit práh našeho domu.
V tu dobu jsem bohužel přestala brát školu vážně a vyhlídky na vysokou školu se začaly nějak rozplývat. Nedokázala jsem skloubit pestrý společenský život se studiem.
Potom jsem zkusila úplně něco jiného. Jmenovala se Jana a bylo to, ani nevím jak napsat co to bylo. Bylo to jemný, přitom divoký, něžný a přitom vulgární. Mělo to svoje kouzlo, ale skončilo to. Zůstaly jsme dobré přítelkyně a občas se vídáme. Je zvláštní jak se to někdy semele. Jana je spokojeně vdaná a s manželem vychovávají čtyři děti. Obdivuji ji a trošku i závidím.
Pak přišel Marian. Už v tanečních jsme si spolu užívali. Byla s ním sranda a moc jsme se nasmáli. Ve čtvrťáku jsme s sblížili víc. Trávili jsme spolu veškerý volný čas. Vyzkoušeli jsme snad všechny taje lásky. Před ním jsem se nestyděla dělat a říkat nic. A myslím si, že to bylo oboustranný. Maturitní večírek jsme si užili divoce a po svým. Mojí mámě tenkrát kamarádka líčila, jak jsou ti mladí zkažení, co vyvádějí na večírcích. Samozřejmě jsem se tenkrát mámě nepřiznala, že jí kamarádka vlastně vykládala o mně.
Přesto jsem si myslela, že se naše cesty po maturitě rozejdou. On šel na vysokou a já pracovat. Ale zůstali jsme spolu. Každé ráno mě čekával na nádraží a jezdil se mnou vlakem do práce. Vždycky mě doprovodil až do práce a pak odjel do školy. Odpoledne mě zase vyzvedával. Bylo to fajn. Měli jsme si pořád o čem vykládat a byli jsme spolu moc rádi. Ale nakonec se láska vytratila a zůstalo jen přátelství a trvá dodnes.


Pokračování příště :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.