Vlak života aneb lyžovačka s překvapením 2

21. března 2013 v 15:40 | Karla |  TÉMA TÝDNE
Celé dopoledne jsme strávili v pokoji, hlavně v posteli, a povídali jsme si a povídali. Je to báječný pocit, když vás někdo poslouchá a reaguje na všechny vaše stesky i radosti.
Když se přiblížilo poledne, Michal se omluvil, že musí do práce. Nedalo se nic dělat, nádherný víkend končil. A i já jsem musela vyklidit pokoj a vypravit se na cestu domů.
Celou cestu jsem o Michalovi přemýšlela. Ještě nikdy jsem nepotkala tak pozorného, něžného a přitom tak sebevědomého chlapa. Od rozvodu jsem nedůvěřivá a lidem a hlavně chlapům nevěřím.
Jak jsem se blížila k domovu, začal mi celý víkend připadat jako sen a pomalu jsem zase začala přemýšlet nad dětma, domácností a prací a vracela se do reality. Doma jsem se hned proměnila opět na mámu a naplnila jsem pračku a začala vařit večeři. Exmanžel dovezl děti až večer, takže jsem si jen rychle poslechla jejich víkendové zážitky s tatínkem a jeho novou slečnou a šli jsme spát.
Ráno jsem děti vypravila do školy a upalovala do práce. Michala jsem měla pořád plnou hlavu. Nedivte se, byl to první mužskej po rozvodu, se kterým jsem strávila tak příjemný čas.
Kolegyně Zuzanka hned zjišťovala, jak jsem si užila víkend na horách. Je to dobrá kamarádka, ale mně se jaksi nechtělo nikomu svěřovat, tak jsem jen suše konstatovala, že "fajn". Stačilo jí to a víc nezjišťovala.
Já si najedou při práci uvědomila, že ani neznám jeho příjmení a telefon. On si o moje telefonní číslo řekl, ale já ne. No, vždyť to vlastně vůbec nevadí. Pokud se bude chtít ozvat, tak se ozve, a když ne, tak já se stejně první ozývat nebudu.
A tím jsem se pokusila víkendový zážitek uzavřít a začít dál normálně fungovat. Ale nešlo to. Michal se mi pořád vracel do hlavy. To je fakt šílený. Jsem jak prdlá zamilovaná šestnáctka. A ani to snad ne! Vždyť ty mladý holky teď mají úplně všechno na háku, nebo se tak aspoň tváří a důkladně klamou tělem. Musím se to taky naučit. Nemusí hned každej vytušit, že jsem zamilovaná. A ještě k tomu do mladíka, kterého ani neznám a kterej se beztak už ani neozve.
No jo, a je to tady zase. Vůbec si nevěřím. Nikdy jsem neoplývala přehnanou sebedůvěrou a po krachu manželství si nevěřím vůbec. Připadám si stará a tuctová a nezajímavá.
Celý týden jsem doufala, že se Michal ozve, a nic. Přímo jsem si to přála, chyběl mi a chtěla jsem ho znovu vidět. A nic. Přistihla jsem se, že trpím samomluvou, sama sobě si nadávám jak jsem blbá a naivní, když si myslím, že se Michal ozve.
A v pátek ráno zazvonil telefon a ozvalo se "ahoj krásko". Bylo mi na omdlení samou radostí a Zuzanka se na mě tázavě podívala, co se děje.
Ano, byl to Michal. A vůbec se nezdržoval nějakým zdlouhavým hovorem a jako by jsme se rozešli včera, mi jen tak oznámil, že mi zarezervoval stejný pokoj a že podmínky na lyžování jsou stále dobré. A jen tak mimochodem, že mě chce vidět a že se na mě těší.
V duchu jsem zajásala, ale do telefonu jsem oznámila, že je to narychlo a že nejsem sama, že mám děti. Vůbec ho to nerozhodilo a prohlásil, že zajistí větší pokoj a že se těší.
To mě dostalo úplně, zůstala jsem stát jak opařená a čučela do blba a Zuzanka zjišťovala co se děje. Nenechala se odbýt a musela jsem s pravdou ven.
Zajásala, "no konečně máš chlapa" a moje řeči o tom, že je mladej, já stará a s dětma, zcela ignorovala. Důrazně mi připomněla, že můj ex má slečnu již dávno a já mimo práce a dětí žádnej další život nemám a poslala mě fofrem domů sbalit lyže.
Děti nadšeně vypískly a byly sbaleny rychleji než já. Já totiž tentokrát balila trochu důkladněji. Chtěla jsem být tentokrát hezčí. Mrkající
Cesta utíkala rychle. Na hádky dětí za mými zády jsem za ty roky ježdění už zvyklá, takže jsem zvládala řízení i slovní kopanou a nekonečný příběh na dvě slova dočista s přehledem a večeři jsme si už dávali v horské chatě.
Větší pokoj se mi líbil a děti byly úplně nadšené. Pokoj měl televizi a vifi připojení, což jim k životu zcela stačilo.
Já se trošku bála toho, kdy se objeví Michal. Rozhodně ho nechci dětem představovat. A pokud ano, tak jen jako lyžařského instruktora a nic víc. Nechci dětem představovat žádného mužského jako jejich potencionálního otčíma. Nechci jim v hlavinkách dělat ještě větší zmatek, než tam již mají po našem rozvodu.
Michal mě opět mile překvapil. Poslal mi sms, že mě bude čekat dole v baru a že doufá, že budu mít čas. Je opravdu neuvěřitelnej.
Děti jsem uložila k televizi a vydala se dolů za Michalem. Vypadal úžasně a jeho doslova a do písmene žhavý polibek mě okamžitě přesvědčil o tom, že se na mě opravdu těšil.
Tentokrát už se zeptal kolik dětí že to sebou mám a kde mají tatínka. Objednali jsme si dobré víno a dali se do řeči. Moje dvě děti ho vůbec nerozladily a rodinnou situaci nekomentoval.
Drželi jsme se za ruce, popíjeli víno a povídali si, jako by jsme se rozloučili teprve včera. Plkali jsme až do dvou do rána. Rádi by jsme oba strávili noc spolu, ale oba jsme věděli, že to nejde. Domluvili jsme se, že se ráno potkáme na svahu a šli jsme spát.
Hned ráno jsem oznámila dětem, že jsem jim našla lyžařského instruktora, který je naučí lyžovat. Ač jsem sama dobrý lyžař a kdysi dávno jsem dokonce učila cizí děti lyžovat, tak jsem velmi brzo pochopila, že vlastní děti lyžovat nenaučím. Prostě to nejde. Vždy když jsem se o to pokoušela, tak moje jinak celkem hodné děti, měly připravenou odpověď proč to tak dělat nebudou dřív, než jsem dořekla proč to tak dělat mají. Potřebují cizího učitele, na toho si tak nedovolí.
Později, když jsem odpočívala pod svahem a sledovala, jak si moje děti s Michalem rozumí a poslouchají ho, uvědomila jsem si, že jim to spolu dohromady jde, jako by byl jejich táta. Došlo mi, jak je asi rozvod musel zasáhnout a přišlo mi líto, jak ta naše velká láska, se kterou jsme do manželství vstupovali, dopadla.
Na oběd se k nám přidal i Michal a děti vůbec nekomentovaly, proč s námi ten cizí chlap musí obědvat. Naopak jsme se všichni dobře bavili.
Po obědě jsme vyrazili na společnou vycházku a po večeři jsme děti vzali na pohár. Byly spokojený jak blechy a večer byly unavený tak, že usnuly, sotva ulehly do postele.
Já se oblékla a sešla dolů do baru za Michalem. Od číšníka vzal lahev vína, chytil mě za ruku a vedl mě zpět směrem k pokoji. S údivem jsem se na něj usmála a vzápětí mi vše došlo. Michal si pronajal pokoj vedle našeho.


Pokračování příště Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin-photo Karin-photo | E-mail | Web | 21. března 2013 v 16:26 | Reagovat

Teda ty to pěkně napínáš :D Pokračování příště :-D Tak tyto slovaa moc ráda nemám :D :-)

2 karlaprazakova karlaprazakova | 21. března 2013 v 16:46 | Reagovat

Nebuj, příště bude brzo :-)
Díky za návštěvu :-)

3 Natty Natty | Web | 22. března 2013 v 5:34 | Reagovat

Tak vidím, že to asi nebude jen "letmý polibek", ale vztah, který by mohl mít možná budoucnost ... uvidíme, počkáme a určitě se dočkáme. :-) Pěkný víkend.

4 Mici001 Mici001 | 13. července 2014 v 22:34 | Reagovat

Jestli chceš, aby Ti z takového hezkého příběhu s Michalem vztah vydržel,přečti si předem ještě tyto rady před další schůzkou: http://www.ruzovyslon.cz/ostatni/chcete-druhe-rande-drzte-se-sesti-pravidel/
a třeba,když se budeš těmi rady řídit, tak Ti vtah vydrží hodně dlouho-třeba i možná napořád:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.