Šipky

6. dubna 2013 v 9:22 | Karla |  TÉMA TÝDNE

Šipky mám rád od malinka. Byly mi čtyři roky, když u dveří našeho bytečku zazvonil cizí chlap s velkou a placatou krabicí. Z cizího chlapa se vyklubal můj táta a z velké krabice terč a šipky.
Pamatuji si, jak máma tehdy hodně křičela. Křičela na mého nalezeného tátu, jak se odvažuje k nám přijít nepozván a neohlášen a pak křičela znovu, když zjistila, co mi táta přinesl. Křičela něco o nespolehlivém idiotovi, který přinese malému dítěti zabijáckou hračku.
Moc jsem ji neposlouchal. Byl jsem šťastný. Byl jsem rád, že mám tátu.
Už mockrát se mě kamarádi ve školce ptali, kde mám tátu. Nedokázal jsem jim na to odpovědět. Máma mi vždycky říkala: "ty tátu nemáš". A víc se o tom nechtěla bavit.
A najednou je táta tady a dokonce mi donesl báječný dárek. Dárek, jaký by mi máma nikdy nekoupila.
Barevné šipky s ostrými špičatými hroty a velký oboustranný terč. No paráda. Až budu tohle vyprávět ve školce, to bude bomba. Už konečně nebudu mrňavý chudáček, který nemá ani tatínka. Budu normální kluk s báječnou a nebezpečnou hračkou.
Během let mám křičela ještě párkrát. Měla k tomu jistě své důvody.
Táta se k nám přistěhoval a z poklidné domácnosti, které vládla jen maminka, se stala báječná a legrační domácnost.
Šipky mi maminka ještě na nějaký čas schovala, abych si prý neublížil, ale jakmile byla možnost, tatínek je vytáhl a házeli jsme spolu.
Byly báječný. Ten pocit, když se trefíte toho mrňavého černého středu se mi hodně moc líbil.
Když jsme se nastěhovali do nového domku, pořídil mi táta další šipky. Připevnil je na zahradní domeček a tam jsem mohl házet šipky kdykoli a s kýmkoli.
Tenkrát máma křičela zase. Ale nejvíc asi křičela, když se narodila moje sestra Anička. Já u toho nebyl, ale táta po návratu z porodnice prohlásil, že mám sestru Aničku a máma zase křičela, a víc, než kdy jindy.
Moc jsem nechápal, proč křičela, ale neptal jsem se. Těšil jsem se na Aničku.
Jakmile se máma s Aničkou vrátila domů, změnil se náš celkem klidný domov na hlučný domov.
Anička křičela jak tur. Tak moc jsem ještě nikdy neslyšel křičet ani mámu. Pomyslel jsem si něco o hlučných, ukřičených ženských a šel jsem s tátou házet šipky.
Šipky mi šly, šipky jsem miloval. Zúčastnil jsem se několika soutěží a většinou je i vyhrál. A když jsem dospíval, rozhodl jsem se, že si v našem městečku vybuduji hernu se šipkami.
No a tentokrát křičel i táta. Přidal se k mámě a prohlásili, že pokud si chci pořídit šipkovou hernu, tak pouze jako vedlejší produkt něčeho vážnějšího.
Vymysleli restauraci. Byl to dobrý nápad. Koupili jsme starší domek, který jsme částečně svépomocí a částečně s pomocí firem, přestavěli na rodinnou restauraci, ve které zbylo místo i na sál s šipkami.
Samozřejmě, že mimo obyčejných šipek přibyly i elektronické šipky a jak šel čas, pojal jsem to jako muzeum šipek a po celém světě jsem skupoval různé druhy této zajímavé hry.
V restauraci vaří moje maminka a jelikož je báječná kuchařka, máme neustále plno.
Anička se stará o papíry a reklamu a já s tátou budujeme naše "šipkové museum".
Pravidelně v naší restauraci, která se jmenuje "U šipky", pořádáme turnaje v šipkách a naše sbírka šipek se utěšeně rozrůstá.
A protože jsem zjistil, že historie šipek sahá hodně, hodně do minulosti, vytvářím skutečné muzeum šipek. Vždyť s hodem na terč se setkáváme už na starých jeskynních malbách.
Nyní jsou šipky sport i zábavná hra. A existuje mnoho druhů šipek i terčů. A já bych rád zjistil o šipkách vše a vytvořil opravdové muzeum šipek.

Svým dětem jsem jako první šipky pořídil terč s kuličkami polepenými suchým zipem. Táta se usmál, zamumlal něco o divné době a šel se svými vnoučaty vyzkoušet pseudo šipky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paska 04 Paska 04 | 6. dubna 2013 v 9:32 | Reagovat

Ahoj, vím, že tyhle reklamy jenom otravují, ale dáš prosím hlas Skipovi? Děkuju moc předem ...  
http://chebsky.denik.cz/zpravy_region/hlasujte-o-nejhezciho-mazlicka-20130328.html?_fid=735i#anketa

2 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 6. dubna 2013 v 9:47 | Reagovat

Tak tohle mi vykouzlilo úsměv na tváři :) moc pěkný

3 Pukína Pukína | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 10:05 | Reagovat

Pokud je příběh smyšlený - dobrý nápad a hezky napsané.
Pokud je ze života - hodně se u vás křičí, že:)? A ráda bych určitě viděla fotku muzea šipek.

4 karlaprazakova karlaprazakova | 6. dubna 2013 v 10:08 | Reagovat

[2]: Děkuji, úsměv je nejhezčí hodnocení :-)

5 karlaprazakova karlaprazakova | 6. dubna 2013 v 10:10 | Reagovat

[3]: Díky :-), příběh je smyšlený, ale hlučná rodina jsme taky :-)
Možná že někde muzeum šipek existuje, zkusím se podívat po netu :-)

6 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 6. dubna 2013 v 10:40 | Reagovat

velmi pěkné :)

7 karlaprazakova karlaprazakova | 6. dubna 2013 v 11:42 | Reagovat

[6]: Díky :-)

8 eazi eazi | Web | 6. dubna 2013 v 15:48 | Reagovat

Super článek, tohle téma ti mám pocit sedlo jak prdel na hrnec. :D
Moc dobře se to četlo a vzpomněla jsem si na dobu, kdy mě v asi 7 letech děda učit střílet ze vzduchovky, to se taky hodně křičelo... :D

9 karlaprazakova karlaprazakova | 6. dubna 2013 v 16:36 | Reagovat

Díky :-)
Vzduchovkou mě a sestru učil střílet děda taky a taky bylo u nás hodně veselo :-D

10 Pandora Pandora | Web | 6. dubna 2013 v 17:35 | Reagovat

Krásný a povedený příběh!

11 karlaprazakova karlaprazakova | 6. dubna 2013 v 17:44 | Reagovat

[10]: Děkuji :-)

12 Markéta Berková Markéta Berková | 6. dubna 2013 v 18:36 | Reagovat

:-)

13 valin valin | Web | 22. dubna 2013 v 22:04 | Reagovat

Tak to je povedený, přímo šipková balada. Sedím tu a usmívám se...

14 karlaprazakova karlaprazakova | 24. dubna 2013 v 23:55 | Reagovat

[12]: :-)

15 karlaprazakova karlaprazakova | 24. dubna 2013 v 23:56 | Reagovat

[13]: Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.