Můj život

18. srpna 2013 v 7:05 | Karla |  TÉMA TÝDNE


Ráno vstanu a opařím se čajem. Ne, to není známý český film, to je moje dnešní ráno. Každé ráno vařím čaj. Sobě ho zalívám do velkého hrnku a dětem do skleněného džbánu z IKEI. Je nejlepší, mám ho už několik let, ale už jsem ho zřejmě hodě omlátila v myčce a dneska to už nevydržel a praskl.
Horká voda se rozlila po kuchyňské lince a část i na moje nohy schované v dlouhé noční košili po babičce. Byla jsem celkem pohotová a mokrou horkou látku jsem rychle odlepila od svých nožek. Naštěstí to bylo fakt rychlý, takže nožky nejsou popálený, jen trošku červený. Rychle uklidím vzniklý binec, dávám vařit další vodu a hledám vhodnou nádobu na druhý čaj.
To ten den pěkně začíná.
Po cestě do podkroví, kam jdu vzbudit děti, uklouznu po loužičce našeho nejmladšího člena rodiny.
Pořídili jsme si štěňátko. Dvouměsíční štěně westíka je slečna, která si myslí, že je vše k jídlu a ke kousání a čůrá se všude. Naše stará westií dáma odešla před čtrnácti dny do pejsčího nebíčka a aby nám nebylo tak smutno, dovezli jsme si tohoto malýho čerta.
Děti vstávat nehodlají, tak jim rychle předávám čerta, vysvětluji co mají k snídani, co k obědu, a že štěňátku mají každý tři hodiny dát jednu připravenou mističku jídla.
Nevím proč se tak snažím, když mě stejně nevnímají. Ještě, že existují telefony.
Nasedám do své staré Felišky a pádím do práce. Hladový oko na mě zase pomrkává, ale ještě ho musím ignorovat, mám už hodně naspěch.
Na dálnici je celkem volno, jen se tam pěkný nový Ford táhne celkem pomalu. Rozhodnu se ho předjet a samozřejmě se stane to, co už mockrát. Sotva jsem vedle něho, zblejskne řidič chlap, že ho předjíždí ženská ve staré Felicii a začne přidávat. Už to znám, takže šlápnu na brzdu a v klídku se zařadím za závodníka.
U práce mě čeká půlhodinové kroužení ve snaze najít volné parkovací místo. Je to opravdu náročné a někdy i k naštvání, když je hodně parkovacích míst obsazenou divně, což znamená, že vzniknou půlmísta, kam se ani moje malá Feliška nevejde. A vrcholem všeho je, když mě při čtvrtém okruhu zastaví na úzké jednosměrné ulici hlídkující policie, prý kontrola dokladů. Tak to už je na pilulku úplně. Já jsem celkem klidná osoba, ale moje kolegyně jim jednou vynadala, že ji zdržují a hlídkují na místě, kde nejsou vůbec potřeba.
Konečně nacházím volné parkovací místo a sprintuji do práce. Přibíhám deset minut před první zákaznicí, takže ještě vše stihám a převlečená a usmátá čekám. Ovšem zcela zbytečně. Zákaznice nepřichází. A při pohledu do objednávkového bloku zjišťuji, že další tři zákaznice se odhlásily. Ty jsou hodné, že se aspoň omluvily, ale i tak to bude dnes špatný den. Opět bez výdělku.
Telefonem kontroluji děti, jestli nakrmily pejska a další naše zvířectvo a sebe. Odpověď "jo, jistě mami, neboj se" mně moc klidu nedodává, ale nic stejně nenadělám.
Po poledni se stavuje paní pro objednaný krém. Při placení se mě zeptá, jestli bych jí nemohla vyplnit dotazník. Jsem měkká a mám volno, tak souhlasím. Neměla jsem to dělat, vyplňuji informace, které dávám nerada, ale už se mi nechce couvnout.
Když dojdeme ke kolonce "jak mám pojištěné děti", mě paní nemile překvapí. Aniž by čekala na moji odpověď si sama odpoví, že mám, jak tak na mě kouká, děti už velké, tak to přeskočíme.
Ano mám už přes čtyřicet, ano vím, že bych už mohla být i babička, ale myslela jsem si, že až tak letitě nevypadám, ale to, že mám děti poměrně malý jí už nevnucuji, kolonku přeskakujeme, rychle dovyplním ostatní a paní vyprovázím.
Odpoledne už při práci uteklo rychle a večer se ještě stavuji na rychlý nákup a pádím domů.
Doma v ledničce nacházím uvařenou omáčku i těstoviny, zato prořídly řady jogurtů a sladkostí. Ještě, že tomu štěněti aspoň daly co měly.
Na uvítanou mi děti oznamují, že bych asi měla vytřít podlahy. Naše malé štěňátko to prý dneska šestkrát zvládlo jít čůrat ven na zahradu, ale pětkrát to udělalo doma. Prý že je moc šikovná, když šla víckrát ven. Usmívající se
U večeře se mě syn ptá, jestli bych mu mohla koupit takový moderní kalhoty, že je už mají všichni. Odpovídám, že nevím jaký, že já je nemám. On reaguje, "myslel jsem všichni mladí". Sice se směji, ale je mi to trošku i líto. Jsem už fakt stará.
Druhý syn mi oznamuje, že mu při krmení agamy Agáty utekli dva cvrčci a nemůže je najít. To zas bude v noci cvrkáního, budeme jak v Chorvatsku s cikádami.
No a moje nejmladší slečna začala kašlat. Přesto chce jít spát opět s partou děcek do stanu a šeptem mi sděluje, jestli by si mohla vzít podprsenku.
Má osm let, podprsenku jí po svých dcerách, takovou tu sportovní trikovou donesla loni sousedka.
Chvilku přemýšlím, proč chce podprsenku, ale hned se ptám. "Vy hrajete ve stanu vadí, nevadí, nebo flašku?" Usměje se a řekne, že je to tajný a jestli teda může.
No nemám ten život veselej? Já se tedy nenudím ani chvilku.
Nakrmím ještě štěňátko, morčata, agamu a rybičky. Zaleju zahrádku, otrhám zralý plody a už za tmy si pustím televizi a s počítačem na klíně vyřídím poštu a objednávky. Přijíždí manžel z práce a líčí mi, jak mizerný a náročný měl dneska den.
O půlnoci si v posteli uvědomuji, že rodičům jsem dnes zvládla jenom zavolat, s kamarádkou jsem si pře facebook pouze chvilku "četovala" a za sousedkou na kafe jsem se nestavila už týden.

A to jsem si poté, co mi v loňském roce umřeli blízcí, které jsem milovala, slíbila, že každý den si najdu aspoň chvilku na všechny co mám ráda a každou chvilečku prožiji naplno.


Tak to je můj život. Pro někoho nudný a tuctový, ale já ho mám ráda. Mrkající











Fotografie našeho zvířectva fotí moje dcera na můj mobil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 18. srpna 2013 v 9:32 | Reagovat

Buď ráda za něj, přesto že je "obyčejný". Vlastní děti nás vidí jako staré i kdyby nám bylo jen třicet... s tím se musíme vyrovnat.
Nedávno mne taky zastavili policajti zrovna když jsem spěchal, mávl jsem rukou, jako že mne otravují a to se jim nelíbilo a o to víc tu kontrolu prodlužovali... ale nic závadného u mne stejně nenašli.

2 karlaprazakova karlaprazakova | 19. srpna 2013 v 7:36 | Reagovat

[1]: Díky, jsem šťastná :-)

3 valin valin | Web | 19. srpna 2013 v 12:59 | Reagovat

No, tak to zase není až tak špatný život a vůbec už ne špatný článek, dávám odkaz na blogovin...

4 valin valin | Web | 19. srpna 2013 v 13:02 | Reagovat

Teda na blogosvět, jsem chtěla napsat...

5 valin valin | Web | 19. srpna 2013 v 13:03 | Reagovat

To máte tolik morčátek? To je hezký...

6 EI EI | Web | 19. srpna 2013 v 20:31 | Reagovat

K tématu ŽIVOT jsem přidal přednášku Garyho Yourofsky. Rád bych vás pozval k jejímu shlédnutí na můj blog.

7 Bev Bev | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 17:34 | Reagovat

Myslím, že je to krásný život a moc pěkně popsaný. Je mi to povědomé, žiju podobný pro někoho možná nudný a tuctový život.  :)

8 karlaprazakova karlaprazakova | 20. srpna 2013 v 18:39 | Reagovat

[3]: Děkuji :-)
Morčátka máme čtyři. Jsou to sestry. Původně jsme koupili tři pro tři děti, ale dětem bylo líto, že tam poslední sestra zůstala sama, tak si pro ni dodatečně došly :-)

9 karlaprazakova karlaprazakova | 20. srpna 2013 v 18:40 | Reagovat

[7]: Děkuji :-), zřejmě je to celkem běžný život, ale hlavní je, že se nám líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.