Zážitky z cest

6. srpna 2013 v 14:15 | Karla |  TÉMA TÝDNE

Cestování MHD, vlakem či autobusem, tak to přinese vždy nějaký zážitek. Neříkám, že pokaždé pěkný, ale časem se ty nehezké vzpomínky vytratí a zůstanou jen ty pěkné, nebo legrační. Aspoň u mě to tak funguje.

Mojí nejstarší vzpomínkou na cestu autobusem je cestování z našeho městečka do přilehlé vesnice. Byla jsem prvňáček a celá naše třída se už nevešla do místní základní školy a tak nás vozili do nedaleké vesnice. Jezdili jsme starým autobusem, tenkrát přezdívaným "vajíčko". Měl úžasně měkká sedadla a velmi dobré pérování. Na cestě byla parádní terénní vlna, takže každé ráno vznikl trošku boj o to, kdo bude sedět na zadním sedadle, kde to nejvíce skákalo. Bylo to pěkné cestování, a nějaká ztráta času nám tenkrát vůbec nevadila.

Po přestěhování naší rodiny z rodného městečka do další přilehlé vesnice následovalo znovu cestování autobusem, které bylo pokaždé velmi hlučné. Obdivuji řidiče, že to vždycky vydržel.
Další kladné hodnocení si řidič autobusu zasloužil poté, co si moje sestra zlomila nohu na lyžích. Byla to velmi komplikovaná zlomenina, sádru měla až po zadek a podpatek, neboli chodící sádru dostala až po měsíci ležení. Chození o berlích jí šlo velmi špatně a každé ráno jsme dobíhaly na autobus do školy pozdě. Řidič byl laskavý a čekával na nás na odbočce na naši ulici, takže moje sestra nemusela šmatlat na vzdálenou zastávku.

Spoustu pěkných vzpomínek mám na cestování našeho lyžařského oddílu po závodech a soustředěních. V autobuse jsme tenkrát v uličce trénovali sjezdařský postoj a kdo ustál všechny zatáčky i brzdění bez újmy na zdraví, byl vítěz.

Následovalo cestování vlakem do okresního města do práce. Jezdila jsem velmi brzy, už v pět hodin, což znamenalo téměř každý den pozdní příchod do práce a "nadělávání". V okamžiku, kdy jsem ve vlaku usedla, jsem usnula a probudila jsem se až na konečné. Naštěstí to bylo jen o jednu zastávku dál, než byla moje práce, ale následná cesta šalinou byla už jaksi navíc.

Po svatbě jsem se přestěhovala za mužem do okresního města a učila se jezdit autobusem a šalinou do práce. Bloudila jsem dost často. Přejížděla jsem zastávky a nasedala na jiná čísla.
Jednou večer, když jsem čekala na autobus, který mě měl dopravit na naše sídliště, se objevilo číslo autobusu, které mě dovezlo do práce. A mně, protože se mi nechtělo déle čekat na to správné číslo autobusu, napadlo, že když mě dovezl ze sídliště do práce, tak musí zase logicky jet na to moje sídliště. Jel, ale před tím objel celé město, takže moje cesta domů trvala asi o hodinu déle, ale zase jsem měla okružní jízdu Brnem. Jen manžel se tenkrát o mě doma strachoval. Bylo to asi půl roku před objevením se mobilních telefonů.
No prostě vesničanka dorazila do města. Usmívající se

Méně vzrušující cestování do práce a zpět jsem zažívala během těhotenství. Každou druhou zastávku jsem vystupovala a blinkala. Byla to vždy hodně dlouhá a potupná cesta.

Po narození dvojčat a zjištění, že s velkým kočárkem se MHD cestuje opravdu špatně mi manžel zakoupil auto a tím moje cestování MHD skončilo.

Ale pár vtipných okamžiků občas ještě zažívám. Jeden, když si moje tenkrát pětiletá dvojčata chtěla vyzkoušet jízdu vlakem. Zakoupila jsem jízdenky, nasedla do vlaku a čekala na příchod průvodčího. Ten mě překvapil, když mi oznámil, že nemám cvaklou jízdenku. Opáčila jsem, že přece právě jde a cvakne mi ji. To, že na perónu je nějaký přístroj, kterým jsem si měla jízdenku označit, jsem vůbec netušila. Naštěstí měl pochopení a pokutu jsem neplatila.

Nedávno mě v práci navštívil bratranec z Prahy. Pokecali jsme a já ho pak doprovodila na zastávku tramvaje, která ho měla dopravit na hlavní nádraží, ale radu jakou jízdenku si má zakoupit, jsem mu dát nemohla. Paní, prodávající v trafice mu nabídla jízdenku v ceně, která se mému bratrancovi moc nelíbila, protože jí oznámil, že chce jet pouze na hlavní nádraží a ne ještě zpět, z čehož jsem usoudila, že cestování MHD po Brně bude dražší než v Praze.

V současné době, kdy leckdy i hodinu trávím hledáním parkovacího místa pro svého plechového přítele a pouze půl hodiny cestou do okresního města z mého rodného městečka, kam jsme se s dětmi vrátili, přemýšlím stále více znovu o cestování vlakem a MHD, ale nejsem si jista, jestli klady MHD převáží nad zápory.


Šťastnou cestu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katrin Katrin | Web | 6. srpna 2013 v 16:04 | Reagovat

Boje o zadní sedadlo také znám :)
A řidiči si zaslouží obdiv, zvlášť ti, kteří vozí školáky...

2 pavel pavel | Web | 19. srpna 2013 v 9:26 | Reagovat

Taky bych si měl vyzkoušet jízdu vlakem... jako ty, všude autem. A ten přístroj na cvakání bych asi taky přehlédl.

3 karlaprazakova karlaprazakova | 20. srpna 2013 v 18:55 | Reagovat

[1]: Jsou to pěkné vzpomínky :-)

[2]: Asi se vlakem taky zase brzy svezu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.