Jsem vesničan a jsem jím rád - povídka

20. září 2013 v 13:01 | Karla |  TÉMA TÝDNE
Narodil jsem se, vyrostl a žiji na vesnici. A dáli pánbůh, tak zde snad i spokojeně zemřu.
Na dětství na vesnici vzpomínám nejraději. S naší vesnickou partou jsme zažili množství úžasných dobrodružství.
V potoce jsme lovili pstruhy a raky, v řece jsme se koupali a sjížděli jsme ji na nafukovacích lehátkách, u splavu jsme skákali šipky i bomby do nejhlubšího místa naší říčky.
V korunách stromů jsme budovali domečky a ojídali zrající ovoce, na pole jsme chodili na kukuřici a hrášek. Hráli jsme si ve stohu, samozřejmě bez sirek. Úžasné byly skluzavky a tajné bunkry. Pouštěli jsme draky a pálili ohýnky, na kterých jsme opékali jablka a v popelu brambory.
V zimě jsme na poli postavili obrovské bludiště ze sněhu a iglu, ve kterém se dalo téměř bydlet. Na lyžích jsem přijížděl ze svahu až domů.
Moje babička měla ovce, kozy, prasátka, králíky, slepice, kačeny, husy a psa. Prostě taková malá farma.
Když jsem provedl něco špatného, schovával jsem se k Astě do boudy. Měla mě ráda a dokonce mě i bránila. Často jsem u ní i spokojeně usnul.
Nikdy nezapomenu na to, jak mě beran prohnal po zahradě. Věřím tomu, že jsem tehdy zaběhl nejrychlejší čas a možná by ze mě byl i dobrý sprinter, ovšem asi pouze s beranem v zádech.
Dalším nezapomenutelným zážitkem byl pohled na babičku, když krmila husy. Tlačila jim knedlíky do zobáku a rukou posouvala dlouhým krkem sousta až do žaludku. Vykrmila je vždycky dobře a pečená husa a pečené skopové maso patřilo k mým nejoblíbenějším.
Druhá babička měla jen králíky, slepice, kohouta a kočku. Králíky jsem chodil přikrmovat čerstvě natrhaným mlíčím, slepice potvory čerstvou zelenou travičku milovaly taky a kradly mi lupeny z ruky. Hrozně rád jsem chodil kontrolovat, jestli nesnesly vajíčko. Babička se smála, že bych z nich chtěl mít údernice, jak často jsem chodil do kurníku. Jednou jsem se ale děsně vylekal. V kurníku se šmátralo rukou poslepu a najednou jsem šáhl na něco měkkého, ale pevného. S vyděšeným křikem jsem vběhnul do kuchyně, no a co to bylo? Vajíčko bez skořápky. Bylo jen potažené blánou. Babička tenkrát jen prohlásila: "musíš mi častěji nosit skořápky, mají málo vápníku".
Problém jsem měl pouze s kohoutem. Byl zlej a kloval. Měl zlozvyk nalétávat lidem na hlavu a troufal si i na dědečka, tak s ním udělal krátkej proces. Útočnej kohout skončil v polívce.
Jediné co mi tenkrát na dědině trošku vadilo, byla práce na poli a zahradě, ale i ta se dala vždycky vydržet.
Studovat jsem odešel do města a zpět do naší dnes už obce jsem se vrátil jako doktor. Otevřel jsem si soukromou praxi a jsem vlastně něco jako rodinný lékař. Téměř všichni se známe a víc si věříme.
Zvířectva už tolik nechovám. Vlastně mám jen psa a kočku, ale na zahradě se v hlíně rýpu hrozně rád. Řekl bych, že mě zahradničení uklidňuje a pěkně si při něm relaxuji.

Jsem vesničan a jsem jím rád Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.