Ráda bych se už konečně vyspala

16. září 2013 v 19:22 | Karla |  POVÍDKY
Spánek, tak obyčejná věc, kterou bereme zcela automaticky. Maximálně ráno prohlásíme: "to jsem se dobře, nebo špatně vyspal".
Ale co když spánek nepřichází, co když se vám nedaří spát? Teprve tehdy si uvědomíme tu nádhernou slast, kterou při snění prožíváme.
Problémy se spánkem mám asi patnáct let. Ne, že bych nespala celou tu dobu, to naštěstí ne, ono to asi není ani reálný přežít, ale během té dlouhé doby by se noci, které jsem prospala celé, daly spočítat.
Mé bezesné noci začaly v okamžiku, kdy jsem zjistila, že se mi nedaří otěhotnět. Trápení se každou noc v hlavě probouzelo a rušilo klidný spánek. Situace se zlepšila až těhotenstvím, ale jen do okamžiku, kdy se mi s mým vysněným obrovským břichem, ve kterém se velmi čile prdolily dvě miminka, začalo špatně ležet a spát.
Po jejich narození se spánková situace ještě zhoršila. Jedno miminko bylo celkem spavé, ale druhé brečelo ve dne v noci. Bylo to velmi náročné. Když mě vezli na porodní sál, byla jsem obrovská jak velryba. Vážila jsem přes sto kilo a během půl roku péče o mé dva křiklouny jsem zhubla na padesát kilo.
Bezesné noci pokračovaly i když už klukům byly dva roky. Budili se velmi často a křikem. Já byla už tak vytrénovaná, že jsem slyšela do své ložnice i když se v postýlce jenom obrátili.
Celou noc jsem prospala až když kluci měli čtyři roky. Radostné opojení ze spánku však netrvalo dlouho. Zjistila jsem, že jsem znovu těhotná.
Následoval další těhotenský koloběh. Byla jsem opět obrovský inkubátor, přestože jsem čekala pouze jedno miminko.
Porod naší holčičky trval dva dny a dvě dlouhé bolestivé noci. Narodil se další mrňavý křikloun, který už v porodnici dával velmi hlasitě najevo, že něco chce a když to chce, tak to dostane. Aby to moje sladké miminko nebudilo všechny další miminka a maminky, bylo neustále připojeno ke mně a cucalo mléko.
Doma to pokračovalo ve stejném režimu. Opět se ze mě stala chodící mátoha.
Když už se všechny děti dostaly do věku ve kterém nekřičely ze spánku a já začala v noci znovu spát, zasáhl osud, nebo nevím co, a já onemocněla. Spánek mi tentokrát rušil děs z toho, co to ve mně roste a strach z nadcházející operace. Vše naštěstí dopadlo dobře a já si opět vychutnala pořádný spánek.
Bohužel mi ale asi klidný spánek není souzený. Začala finanční krize a ta mi opět způsobila bezesné noci. Vlastním salon krásy a v okamžiku, kdy jsou lidé donuceni šetřit, odpustí si nejdříve kosmetiku, kadeřnictví a masáže. Během probdělých nocí jsem přemýšlela jak udržet salon a nezkrachovat.
Jediné co mě drží nad vodou jsou moje děti, moje rodina, moje práce a potom ještě naše štěně.
Je to naše malá divoká trubička. Když jsme si ji donesli, byla menší než naše morčata. Vážila 600g a nejvíc jsme se báli, že ji někde zašlápneme, nebo zalehneme. Proto jsme ji z počátku radši nebrali na noc ani do postele. Spala ve velké papírové krabici vedle mé postele. Moc se jí to nelíbilo, ale stačilo ji dát ruku do krabice a šimrat ji na bříšku a byla spokojená. Ovšem jen do té doby, než si na chvilku vyzkoušela pohodlnost naší postele. Pak už v krabici zůstat nechtěla. Půl hodiny vydržela kníkat a pak se odmlčela. Pouze se z krabice ozývaly podivné zvuky. S manželem jsme to nevydrželi, rožnuli a zjistili původ divných zvuků. Naše chytré štěně si jedno místo papírové krabice olízalo a následně prokousalo díru a vylezlo ven.
Od té doby spí s námi v posteli. A já se s ní zase nevyspím, protože mi spí za hlavou a když se vzbudí, kouše mi vlasy a uši. Ráno vstává brzo, protože potřebuje čůrat a má hlad.

Tak tahle probíhá už patnáct let můj život a proto bych se už ráda konečně dobře vyspala Usmívající se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.