Jak jsem zalhala

16. října 2013 v 11:30 | Karla |  TÉMA TÝDNE

V úterý ráno mě vzbudil syn slovy: "mami, neměli by jsme už vstávat?".
Aniž bych otevřela oči jsem odpověděla: "nee, ještě mě nebudil telefon".
Načež syn reagoval: "no jak myslíš, ale už je sedm hodin a deset minut".
Bylo to jako když do mě střelí. Popadla jsem brýle a telefon a zjišťovala, co se děje. Telefon za to nemohl, chudák se mě snažil upomínkou "vstávat" budit několikrát dokola, ale já ho tentokrát a zcela poprvé neslyšela.
Byl to pro mě šok. Toto ráno už druhý. Já totiž spím špatně a vzhůru bývám vždy kolem páté, takže buzení v šest těsně před kraválem vypínám. Je to se mnou vážně špatný.
Tohle všechno mi probíhalo hlavou při buzení dalších dětí a dělání snídaně.
Bylo mi jasný, že první hodinu děti nestihají a v hlavě se mi zrodil ďábelský plán. Děti půjdou až na druhou hodinu a do žákovské jim napíši, že jsme byli u lékaře.
Hned jsem uslyšela výhružné syčení dvou, ještě před chvílí spících dětí, na chudáka, který nás všechny vzbudil: "jseš úplně blbej, proč jsi ji budil, nemuseli jsme jít do školy vůbec" a zároveň jsem si všimla jejich překvapených pohledů: "mami, ale to je lež".
Snažila jsem se jim vysvětlit, že je to jen malá nutná nepravda a rychle jsem je poslala do školy.
Jakmile odešly mi hned došlo, jako jsem hloupá. Lžu a učím lhát své děti.
Vždyť jsem jim do žákovské mohla napsat, že jsme zaspali, nebo zcela neutrální omluvenku: "rodinné důvody".
Ale já jsem se zachovala zcela neadekvátně situaci a proč?
Protože jsem k smrti unavená a proto jsem zaspala a proto dělám špatná rozhodnutí.
A proč jsem unavená?
Protože nesnáším papírování kolem mé firmy a do poslední chvíle je odkládám. A když už pak cítím, že se blížím průšvihu, začnu najednou pracovat jak robot.
Ale samozřejmě pracuji v noci. Přes den jsem v práci a s dětmi a na papírování zbývá čas až když všichni spí.
Takhle to táhnu už druhý týden.
A k čemu, že jsem se to dopracovala?
Ke lhaní a podvádění.
Ale když jsem si přečetla téma týdne "prokrastinace" a přiznám se, po následném hledání ve slovníku jsem zjistila, že jsem vlastně nemocná, tak se mi trochu ulevilo.
Ale jen trošku, protože s vědomím, že mám takovou divnou nemoc žít asi můžu, ale její následky mě stejně děsí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 16. října 2013 v 13:01 | Reagovat

Zrovna dobrý nápad to není, učit svoje děti lhát, ale alespoň sis to uvědomila. Jednou jsem byl s kamarádkou, která zrovna zalhala svému dítěti. Uznal jsem, že si to asi neuvědomila, a tak jsem jí upozornil. Po dlouhé hádce jsem to vzdal a šel domů. Ale teď se o tom dobře píše, ale až budu mít svoje děti, tak bych se zachoval beztak stejně.

2 krajkářka krajkářka | 16. října 2013 v 13:24 | Reagovat

To jsem ráda, že tohle mám už za sebou. Konečně i mé nejmladší dítě je už dospělé. Myslím, že rodiče mají být ,,lidští" a mít pochopení. Zároveň dávat šanci i svým dospívajícím dětem ,aby braly dospělé s rezervou a ze snahy o pochopení měly dobrý pocit. Dokonalí rodiče jsou nesnesitelní ...a v tom je jejich příšerná nedokonalost. A je skvělé, když děti vidí, jak dospělí pracují a jak jsou z toho někdy unavení..vyplývá z toho sposta užitečných informací do života....holt, matka ...musí?...být statečná. A co otec?

3 Bev Bev | E-mail | Web | 16. října 2013 v 13:40 | Reagovat

Přiznám se, že podobně jsem omluvila holky ze školy několikrát a taky jsem vlastně lhala. Pokaždé když se mi zdálo, že je k tomu pádný důvod a čím déle trvá jejich školní docházka, tím jsem v otázce omlouvání přístupnější, protože toho taky mají někdy dost, stejně jako já.:) Ale musím dodat, že se to nestalo zvykem a nikdy to po mně samy nevyžadovaly. Tak snad to s námi není tak zlé.:)

4 what-i-mean what-i-mean | Web | 16. října 2013 v 13:44 | Reagovat

Všichni dělají chyby. Děti sama ještě nemám, ale dovedu si to moc dobře představit, koneckonců, žiju s mladším nevlastním bratrem... Myslím si, že mnohdy dělám chyby na stejný způsob.
K jádru pudla, zjistila jsem, že trpím naprosto tím samým. Denně se vlastně vymlouvám, že ve škole toho mám nad hlavu... Někdy mám, ale někdy je to jenom chabá lež, potom mívám výčitky. Jinak moc pěkně napsaný článek.

5 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. října 2013 v 14:03 | Reagovat

[1]: Pyšná na to nejsem, lež nesnáším, ale někdy je nepravda nutné zlo.

[2]: Souhlasím. Dokonalí rodiče určitě nejsme, ale zase se s dětmi hodně nasmějeme :-)

[3]: Taky mám pocit, že jsou někdy ze školy hodně unavení, takže je někdy po návštěvě u doktorky už ani neženu do školy na těch pár hodin.
Ale tohle mě pak dostalo. Uvědomila jsem si až pozdě, že jsem prostě mohla napsat "zaspali jsme". Stát se to určitě může :-)

6 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. října 2013 v 14:06 | Reagovat

[4]: Děkuji :-). Život je pestrý a někdy prostě děláme divný věci :)

7 pavel pavel | Web | 16. října 2013 v 16:23 | Reagovat

Ony se ty děti to lhaní beztak naučí ve škole. A tvůj muže tě nevzbudil? Kolik máš vlastně dětí?
Proti nespavosti usínej v ruce s růženínem. :)

8 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. října 2013 v 16:48 | Reagovat

[7]: Asi máš pravdu :-). Nevzbudil, vrátil se z práce ve tři ráno a důkladně zatemnil žaluzie, aby ho nic nebudilo a ani nezaregistroval, že vstávám. Jenom tři.
Zkusím, díky. Můj syn sbírá minerály, tak mi nějaký pěkný najde :)

9 Ivet Ivet | Web | 16. října 2013 v 18:18 | Reagovat

Teda takový pěkný blog a já ho objevila až nyní! :-(
Hezky jsem si tady početla, píšeš moc pěkně, chráníš si své soukromí nejen v profilu, ale i v článcích, žena, která se umí pohybovat nejen na Internetu!:-) Děkuji za pěkné počteníčko a mohu tě Karlo uklidnit, že taky vstávám v pět hodin, jen s tím rozdílem, že já už vstávám do práce!:-(   :-)

10 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. října 2013 v 19:17 | Reagovat

[9]: Děkuji moc za krásný koment, potěšil mě:-). U tebe se mi taky moc líbí:).
Joj, to vstáváš tedy hodně brzo. Já vstávala asi rok o půl páté, v 5.12 jsem jezdila vlakem do práce.

11 mengano mengano | E-mail | Web | 19. října 2013 v 9:46 | Reagovat

No, vzhledem k situaci (kterou moc dobře znám a tudíž i chápu) se malá lež dá prominout. Svět se pro jednou nezboří:)
Robátka na to zapomenou a maminka se polepší:)

12 Robka Robka | Web | 20. října 2013 v 7:52 | Reagovat

Každý může jednou udělat chybu a ani máma není neomylná. Tuhle situaci znám  (naštěstí ji už pár let nemusím řešit) a taky se mi to povedlo. Někdy se toho na nás navalí moc, a pak to takhle dopadá.
P.S. Co kdyby děti vstávaly samy a taky si zkusily být trochu zodpovědné? Pak by se nemohly vymlouvat na to, že je maminka nevzbudila.:-)

13 valin valin | Web | 20. října 2013 v 8:38 | Reagovat

Někdy prostě není čas na hrdinství a malinká lež se nám zdá jako jediné momentální řešení... Moc pěkně napsáno...

14 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 20. října 2013 v 20:14 | Reagovat

[11]: Díky, maminka se snaží :-)

[12]: Děti slíbily, že to budou zvládat samy, ale zatím se jim to bohužel nedaří. Ale já si počkám. Kdo si počká, ten se dočká :-), aspoň doufám.

15 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 20. října 2013 v 20:16 | Reagovat

[13]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.