Taková normální česká rodinka

14. prosince 2013 v 8:15 | Karla |  TÉMA TÝDNE



Odbila devátá hodina večerní a z chodby se ozval děsnej kravál a nadávky. Moje žena se vrací z práce. Ne, normálně tak nenadává, ale já jsem v chodbě zapomněl krabici a polystyreny z nové pračky.
Sedím dál v obýváku a čekám až přijde. Nepřichází s úsměvem na rtech. Je naštvaná a pouští se do mě hned ode dveří. Některý slova radši nebudu publikovat. Když se utiší, chytnu ji za ruku a vedu ji do koupelny, s tím, že mám pro ni předčasný vánoční dárek.
Z pračky zůstane štajf. Sice ví, že jsem volal opraváře na starou pračku, která zlobila, ale čekala opravenou pračku, ne novou. Vysvětluji ji, že stará pračka měla závadu, která by při jejím stáří, stála zbytečně moc, proto jsem se rozhodl pro novou.
Manželka už to dál neřeší. Nová pračka se jí líbí, je větší a může zase prát v klidu bez nervů. Lípne mi polibek a poděkuje, ale moji hlášku o tom, že se jedná o její vánoční dárek, kvituje s tím, že prát potřebujeme všichni.
Má pravdu. Typický vánoční dárek to není, ale překvapení to je.
Když se moje drahá žena přiblíží do kuchyně, začne láteřit znovu. Já fakt nevím, že ji to pořád baví. Kdysi dávno jsem ji řekl, že uvařím, ale neuklízím. A podle toho to v naší kuchyni vypadá. Dělal jsem k večeři dětem hemenex. Máme ho rádi, ale toho bince a smradu je asi dost.
Když uviděla, že se k tomu vůbec nechci vyjadřovat, napila se a odchází nahoru za dětmi. Doufám, že nejmladší už spí a nebude láteřit znovu. Kluci jsou ještě vzhůru a naštěstí se mámě chlubí pěknými známkami. Rozdá pusy na dobrou noc a jde spát. Je unavená a ráno vstává brzo.
V ložnici ji pod nohama zaskřípe hlína z vyhrabaného květináče naším štěnětem, ale to už ani nekomentuje. Rezignuje a unavená usíná do pěti minut. Dneska to na dospělácké hrátky opět nevypadá. A to já bych mohl a mohl bych hrozně rád.
Ráno mě žena vzbudí, slovy: "vstávej, já už musím jet, pohlídej ať děti nezaspí do školy, snídaně, svačiny i oblečení mají připravený. Dohlídni ať vypijí čaj, nezapomenou si vzít pod bundu mikinu, čepici a rukavice, je tam zima a dej najíst psovi a vyvenči ho" a rychle odjíždí do práce.
Přiznávám, že nebýt toho, že mi to takhle říká pokaždé, když má ranní, tak si to vůbec nepamatuju. Já totiž ještě spím. No spím, spíš nevnímám. A ona to naštěstí ví. Takže asi za půl hodiny mi z auta zavolá, a vše zopakuje a připomeneme mi, že mám uklidit krabici a ty polystyreny.
Vypravím děti, psa i sebe a odjíždím taky do práce.
Z práce přijíždím až večer. Doma zatím manželka, která měla opravdu tentokrát jenom ranní uklidila kuchyň a celý dům a peče cukroví. Voní to krásně.
Tentokrát jí lipnu pusu já a ve zkratce se dozvídám, že nejmladší má rozbitou hlavu, volali jí z družiny. Ne, naštěstí to není nic vážnýho. Vypadalo to hůř, než to bylo. Když mi ukáže zakrvácenou mikinu, vyděsím se taky. Malá zakopla v družině o koberec a rozsekla si naštěstí jen kůží nad okem o stůl. Ani otřes mozku neměla, ale krvácelo to jak hrom. Malá mi hned hrdinně sama vypráví, že vůbec nebrečela a ukazuje mi zafačovanou hlavu. A vypadá to, že na to budeme vzpomínat hodně dlouho, protože se zítra mají fotit a ona musí mít tu hlavu pořád ještě zafačovanou. No to bude aspoň konečně zajímavý foto.
Dozvídám se že naše "těňátko" hajzlík mrňavej opět vyhrabalo květináč, tentokrát kvítko i přežvejkalo, takže je rovnou vyhozený. No aspoň je o kytku míň, stejně jich tady máme zbytečně moc. To teda nahlas radši neřeknu, jen si to pomyslím.
Kluci jsou prý ve florbalu a pračka pere dobře. Už ji rovnou zaběhla a přemýšlí, jestli jsem ji při našem objemu špinavého prádla, neměl radši koupit pračku na deset kilo. Jemně ji upozorním, že to by už zase nepojmula naše sušička a odcházím vyřídit poštu.
K večeři nám udělá halušky. Ty všichni milujeme. Sice jsou to jenom z mouky, ne z brambor, ale jsou vynikající.
Když už děti ulehnou, přiběhne z vrchu syn s vytřeštěnýma očima, že v tělocvičně zapomněl mobil. Nechce o něj přijít, platil si ho z poloviny sám a ví, že jinej nedostane. Maximálně nějakej starej.
Nechávám se ukecat a odjíždím do tělocvičny. Je už zamčená, ale vím, že kamarád profesor má klíč. Je sice skoro jedenáct, ale to nevadí, zkusím to.
Bydlí na sídlišti. Ještě se u nich svítí. Vychází na balkon a ani moc udivenej co chci, mi klíče hází.
Sakra, trefil bohužel kanál. To je snad zlej sen. Snažím se mříž vytáhnout ale nejde to. Kamarád profesor přináší krompáč a baterku. Daří se, klíče už vidíme. Ale jak je vytáhnout. Lezu do kanálu, ale ohnout se k nim nemůžu, kanál je úzkej. Stojím tam jak trotl. Přemýšlím, že by teď ještě mohli projíždět policajti. To by byly titulky: "profesor a ekonom kradli dekl z kanálu".
Pitomej mobil. To jsem se zase nechal k něčemu ukecat.
Lezu z kanálu a kamarád přináší hrábě. To by mě zajímalo na co v bytovce potřebuje zahradní nářadí, ale radši se neptám a děkuju.
Zadařilo se, klíče už mám. Kanál vracíme do původního stavu a odjíždíme do tělocvičny. Mobil tam samozřejmě není, přesto děkuji a vracím se domů.
Když manželce povykládám co jsem zažil, dostane záchvat smíchu, který už jsem u ní dlouho nezažil. Uvědomuji si, že už se opravdu hodně dlouho takhle nesmála. Že se celkově směje hodně málo. A že dřív se smála hodně a ráda. Je moc krásná, když se směje, je přímo nádherná. Ani se nezlobím, že se vlastně směje mně a směju se s ní.
Konečně jednou jdeme zase spát spolu a každýmu z vás je určitě jasný, že dospělácký hrátky tentokrát byly.
Díky za ztracenej zatracenej mobil.
Je pátek ráno a manželka má volno. Hned je to vše lepší. Snídaně voní na celý dům, děti i já vstáváme tak jaksi radši, nejmladší dcerku doprovodí do školy manželka i s naším štěňátkem a ne kluci.
Jedinej smutek dělá ztracenej mobil. Ten se ale nakonec najde. Z tělocvičny ho vzal kamarád našeho syna a ráno mu ho dal ve škole.

Tak tahle to jde den za dnem. To je naše bláznivá rodina. Takhle si my češi žijeme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliam Blogísková Eliam Blogísková | Web | 14. prosince 2013 v 9:08 | Reagovat

Ahoj,nezúčastnil/a by si se vánoční soutěže na mém blogu ? http://eliam-blog.blog.cz/1312/soutez
Děkuji moc za každého člověka Eliam

2 mengano mengano | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 9:17 | Reagovat

I kdybys to obrátila a pasala "jako žena", tak by to byl takový typický obrázek ulítanosti a kvapíku v běžné domácnosti s dětmi. Ty hrábě ovšem nejsou tak typické:)

3 Koník Koník | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 9:37 | Reagovat

Sláva za tyto každodenní radosti :-) Už nejen že začínám tušit, už mi stárnoucí dorost dává jasně najevo, že si ty poslední chvíle "fofrů" mám pořádně užít. Že brzy vyletí a já, jen jak pes u plotu, budu s vyplazeným jazykem čekat, až se uráčí sestoupit z výšin vlastních životů. Přeju jim to, ze srdce, ale co si počneme pak, moje milá ženo? Už mi pak zůstanou jen ty kanály a polystyreny a tobě vánoční cukroví....

Moc hezky jsi to popsala!

4 valin valin | Web | 14. prosince 2013 v 11:29 | Reagovat

Úplně vidím ty dva chlapy, jak se loví v tom kanálu. Moc pěkný, pobavila jsem se.

5 hellboy hellboy | Web | 14. prosince 2013 v 11:55 | Reagovat

Skvely! Máš hezkej blog, ocenila bych kdyby ses podívala na ten můj :)

6 pavel pavel | Web | 14. prosince 2013 v 11:57 | Reagovat

Co jsem hlavně z článku pochopil, že ženy často všechno moc řeší a muži naopak ne. :D

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 12:13 | Reagovat

Zivo popisany prebeh dvoch dni. Len mi to pripomina chaos, znamy z nevydarenych americkych tzv. komedii. Hhlavne, ze pracka este stale perie. Nasa uz blbne.

8 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 14. prosince 2013 v 12:49 | Reagovat

[2]: Přemýšlela jsem popsat to prvně jako muž a potom jako žena. Bylo by to určitě zajímavé, ten rozdílný pohled :)

[3]: Díky, cítím to velmi podobně. I když mi jde dost často hlava kolem, tak se bojím toho, že tu zůstaneme sami. Vždycky mi to nejvíc dojde, když děti odjedou na tábor :)

9 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 14. prosince 2013 v 12:50 | Reagovat

[4]: Díky, já se pobavila také. Vykládala mi to kamarádka, stalo se to jejímu manželovi :) Tentokrát jsem si něco půjčila z vyprávění druhých a zasmála jsem se hodně :D

10 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 14. prosince 2013 v 12:51 | Reagovat

[5]: Děkuji, ráda navštívím :)

11 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 14. prosince 2013 v 12:51 | Reagovat

[6]: Zajímavá úvaha a vůbec ne překvapivá :D

12 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 14. prosince 2013 v 12:54 | Reagovat

[7]: Děkuji :). Tak to vypadá, že žijeme nevydařenou americkou komedii. Téměř vše popsané na mém blogu zažívám, nebo vyslechnu od svých známých.
Pračka je OK, ale zlobí mě myčka http://karlaprazakova.blog.cz/1311/mycka-provokaterka .

13 Vendy Vendy | Web | 14. prosince 2013 v 21:41 | Reagovat

Mně se to líbí! Klasicej chaos, kdy jeden neví, co bude zítra... vztahy se proměňují podle nálady a náhody dokážou být občas hodně zákeřné. Dobrá povídka!

14 Natty Natty | Web | 15. prosince 2013 v 6:30 | Reagovat

Napsala žena za muže. :-)Hezkou neděli.

15 Ivet Ivet | Web | 16. prosince 2013 v 19:02 | Reagovat

Moc krásně se to čte, a že píšeš za muže, když jsi žena, to je u mě na mém blogu zcela normální. Vlastně nejen u mě, je to zcela běžné i u ostatních autorů! Stačí se poohlédnout jinde!:-))

16 Bev Bev | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 14:57 | Reagovat

Moc krásně napsané, přímo jsem to slyšela v duchu vyprávět mužský hlas. Přesně jsi to vystihla. Hledání klíčů mě rozesmálo a ten závěr je prostě tak jak má být, jak by si člověk přál. Povedené.
Ze srdce ti přeju aby každý den začínal i končil stejně dobře jako tvá povídka. :)
A krásné klidné Vánoce.

17 Bev Bev | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 14:59 | Reagovat

Jo a shodou okolností mám taky novou pračku. Už celých čtrnáct dnů. :D

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 22:46 | Reagovat

[15]: Jejda, moc pěkné, ale mně nějak nenapadlo psát někdy jako muž. Nakonec je to jedno,kdo to tady píše hlavně, že se to hezky čte.

19 karlaprazakova karlaprazakova | 19. prosince 2013 v 15:47 | Reagovat

[13]: Díky :). Klasickej každodenní chaos.

[14]: :-)

[15]: Děkuji :)

[16]: Děkuji moc a přeji také klidné a krásné Vánoce :-).
A pere dobře?

[18]: Děkuji :)

20 Bev Bev | 20. prosince 2013 v 7:05 | Reagovat

[19]:Skvěle a když není nic zábavného v televizi, můžu koukat do pračky. Je to zajímavé a uklidňující. :D

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. března 2016 v 21:03 | Reagovat

Opravdu obázek každodenního shonu a důkaz toho, jak je smích užitečný, pardon potřebný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.