Vánoční setkání

7. prosince 2013 v 17:30 | Karla |  TÉMA TÝDNE
Druhá adventní neděle byla za dveřmi a jemu nijak moc dobře nebylo.
Ne že by vánoce neměl rád, míval je vždycky rád, ale teď je všechno úplně jiný.
Jsou to už třetí vánoce bez Alenky, jeho krásné dcery a druhé vánoce bez Lidušky, jeho ženy.
O Alenku přišli při dopravní nehodě. Do jejího auta narazil opilý řidič.
Bylo to neskutečně těžké. Byla jedináček a byla tak mladá. Měla pouhých třicet let a celý život před sebou.
Neštěstí je zničilo a Liduška se utrápila. Netrvalo to ani rok a odešla do nebe za Alenkou.
Zůstal sám. Smutný a sám.
Je to těžký život. Nikdy ho nenapadlo, že přežije svoji ženu a už vůbec ne dceru Alenku. Pohřbívat své dítě. To je asi to nejhorší, co si kdo dokáže přestavit.
Ale s Liduškou to nebylo o nic lepší. Byl starší než ona a vždycky si dělal srandu, že až jednou odejde, bude z ní mladá vdova a určitě si najde nějakého fešného staříka, který ho nahradí.
Vždycky se hrozně rozčílila a říkala mu ať se nerouhá a nemluví hlouposti.
A najednou to byl on, kdo tu zůstal sám.
Chyběla mu při všem co dělal. Byli zvyklí být stále spolu. Byli ze staré školy a vše co dělali, to dělali spolu.
Kolikrát si už přál, aby si ho pán bůh vzal k sobě, ale asi s ním má jiné úmysly, protože ho stále nechává tady na zemi.
V domečku, který si kdysi s Liduškou postavili žil už téměř jako poustevník. Skoro nikam nechodil. Občas zašel na nákup, nebo do pensionu na oběd, když se mu nechtělo vařit. Ano i vaření zvládá. Dokáže si i vyprat a uklidit.
Vždycky Lidušce pomáhal a ona jemu. Rozuměli si ve všem.
Jen v jednom se neshodli. Když se vesnice připojovala na plyn, tak si on přál připojení, aby se zbavili tahání uhlí a dřeva, ale ona byl tvrdohlavá a chtěla stále topit po staru. Tvrdila, že plyn časem určitě zdraží a že uhlí bude stále výhodnější. Tenkrát se nechal přesvědčit a teď toho znovu lituje.
Je to s přibývajícím věkem těžší a těžší. Jak by si teď přál, aby tenkrát přesvědčil Lidušku a mohl teď jenom otočit kolečkem a mít teplo.
Místo toho musí zase zajít pro uhlí.
Ale dneska se mu už opravdu nechce. Zajde si na jídlo do pensionu. Posedí si tam v teple u televize a dobře se nají.
Teple se oblékl a vyšel do tmy prosvětlené pouze sněhovými vločkami a blikajícími vánočními světýlky.
V pensionu bylo nebývale prázdno. Asi se opravdu někteří stařečci aspoň o vánocích podívají do svých rodin.
Mohl si vybrat volný stůl, ale místo toho se vydal ke stolu u kterého seděla starší dáma. Nějak ho to tam přitahovalo.
Byla moc pěkná. Vypadala jako Alenka, jen starší.
Zeptal se, jestli si může přisednout. Udiveně zvedla hlavu a jen souhlasně kývla.
Vyzařoval z ní smutek, který mu byl velmi známý. Pochopil hned, že zůstala na tomto světě sama a že se jí o tom s nikým nechce mluvit. Přesto se rozhodl zůstat.
Mlčenlivě spolu sledovali televizi a pak se jen tiše rozloučili.
Druhý den přišel znovu a třetí a čtvrtý a pátý. Tak to šlo dál a dál.
Prostě jí chtěl být nablízku a vycítil, že jí to není nepříjemné.
Ale teprve třetí adventní neděli se dali do řeči.
Bylo jim spolu moc hezky a on se po dlouhé době cítil velmi šťastný.
Trávili spolu každý den a mluvili a mluvili. Uvědomil si, že poslední rok si vlastně s nikým nepovídal.
Žil opravdu jako poustevník, ale teď už je mu líp.
Je mu nádherně.

Našel člověka, se kterým je mu opět moc dobře. Člověka, který je s ním rád. Člověka se kterým znovu začal žít a možná za to může obyčejné uhlí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 7. prosince 2013 v 18:16 | Reagovat

Krásný příklad toho, jak všechno zlé je pro něco dobré. Kdyby měl plyn, nevyhnalo by ho to za milým člověkem :-)

2 karlaprazakova karlaprazakova | 8. prosince 2013 v 14:50 | Reagovat

[1]: Tak, tak :)

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 19:41 | Reagovat

Smutné, ale krásné vánoční povídání.

4 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 10. prosince 2013 v 21:29 | Reagovat

[3]: Díky :)

5 bev bev | 11. prosince 2013 v 10:10 | Reagovat

A to nejlepší jsem si nechala nakonec. Moc krásný příběh, který mě dojal, přiznám se, že mám zvlhlé oči.
Všechny čtyři povídky se ti povedly. Je to zajímavá mozaika různého a přesto ne až tolik odlišného vnímání Vánoc. Jsou to krásné a taky citově náročné svátky.
Možná jsi je měla propojit do jedné povídky jako Vánoční mozaiku a přihlásit do soutěže pod jedním názvem.
Pokud jsi to udělala, omlouvám se za svou zúčastněnost, četla jsem je teď poprvé a tak nevím.
Krásné dny a hodně štěstí a spokojenosti. :)

6 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 11. prosince 2013 v 17:45 | Reagovat

[5]: Děkuji za krásné komentáře. Asi mám moc citové období, mám v očích slzy, když čtu tvůj komentář.
Asi jsem to měla zkusit, ale připadlo mi to už moc dlouhý, tak jsem přihlásila jen Nedočkavý advent.
Děkuji a přeji také klidné a spokojené adventní dny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.