Jak já bych se občas ráda nudila!

26. května 2014 v 17:10 | Karla |  TÉMA TÝDNE
Opravdu bych se občas ráda nudila. Tohle jsem konstatovala v neděli večer, no vlastně už bylo deset hodin a já ještě pořád poletovala po baráku.
Ale začnu od začátku. I když vlastně od úplného začátku to určitě nebude, to bych ani nevěděla kde začít, protože takový ten divoký kolotoč začal asi v době, kdy se mi narodily první děti. A to už si opravdu nepamatuji vše, co se dělo.
Takže začnu pátkem odpoledne.
Když se mi konečně v těch všech krásných, nervydrásajících zácpách podařilo dostat se domů z práce, byla jsem nucena vyjet znovu z garáže, protože jsem za ááá musela do banky, jelikož mi na účet nedorazily peníze, které tam měly být už minulý týden a na účtu tím pádem bylo málo peněz a neodešly by důležité platby, za béé jsem musela koupit mojí mrňavé princezně dárek pro nejlepšího kamaráda, který slavil narozeniny a za céé jsem slíbila něco přestěhovat svému strejdovi.
Po tomto dalším popojíždění jsem se konečně posadila v jídelně a uvařila si kafe. Moje posezení však netrvalo dlouho.
Děti mě poprosily, jestli bychom už nemohli zprovoznit bazén na zahradě, když už je tak velký horko.
Teplo je opravdu hodně velký a náš nadzemní kruhový bazén by se dal nazvat rybníček brčálník.
Manžel byl celý týden na služební cestě a vrátit se měl nejdříve v sobotu nad ránem.
Vytáhla jsem tedy hadici a začala jsem bazén vypouštět a smetákem jsem drhla usazený zelený sliz.
Mezitím mi naše šikovný štěňátko zdrhlo k sousedům, což jsem zjistila až po půlhodinovém hledání. Je ještě hodně malá a vejde se do každé škvíry v plotě a terén prozkoumává velmi ráda.
A jelikož se už přiblížil večer, musela jsem zcela tradičně připravit večeři dětem. Potom následoval běžný a nudný kolotoč domácích prací. Nádobí, prádlo, psík, rybičky, morčat, agama a donutit děti, aby, pokud možno trošku čisté, zajely do peřin.
A já ani nevím, co dávali v televizi, protože jsem usnula, sotva jsem zalehla do postele. Vzbudilo mě naše hlídací štěně, které ve dvě ráno velmi hlasitě ohlásilo příjezd páníčka domů.
Potom už se mi usínalo hůř a ráno jsem se vzbudila jak přejetá parním válcem.
Ještě v pyžamu jsem vyrazila na zahradu zkontrolovat, jak vytéká špinavá voda z bazénu. Nevytékala, hadice se ucpala nějakým bažincem.
V žabkách a v pyžamu jsem se hrabala ke konci hadice, která byla volně ložená v kopci mezi keři, abych ten špinavý hnus nasála a voda opět začala vytékat.
Samozřejmě, že jsem si toho hnusu lokla a když jsem s odporem kolem sebe prskala špinavou vodu, podjely mně nohy obuté v žabkách, keřík, kterého jsem se s pocitem záchrany chytla, nevydržel a já sebou flákla na záda.
Jemně jsem si vyrazila dech a narazila žebra. O špinavých zádech od bláta po nočním dešti asi netřeba vyprávět.
Když jsem popadla dech, rozhlédla jsem se, jestli mě nějaký soused neviděl a zablácená jsem se vydala domů.
Voda opět vytékala, já se šla osprchovat a pokračovat v denním rozvrhu.
Děti i manžel ještě spali, když jsem vyrážela na sobotní nákup.
Mražák již delší dobou zeje prázdnotou, vlastně se tam krčí jen balíček hrášku, balíček kopru a dvě vaničky zmrzliny, takže jsem musela zakoupit maso.
Jsme masosauři, maso máme rádi. Vždycky mi při zmínce o masu, naskočí říkanka ze slabikáře: "Ema má mísu, máma má maso, ó my se máme".
Asi mi už vážně hrabe. Ani nevím jestli to tak opravdu je, ale nějak tak podobně určitě jo.
Po návratu z nákupu jsem dala vařit maso na polévku, kuře jsem strčila do trouby a oškrábala nové brambory.
Těšila jsem se na ně, ale zklamaly mě. Opět. Opět byly horší, než naše domácí staré. Ale nepoučím se a nepoučím.
Ještě jsem připravila těsto na povidlové a tvarohové frgále a šla jsem na zahradu zasadit kedlubny, kapustu a zbytek rajčat.
Probral se i manžel a posekal trávu, která vlivem posledních vydatných dešťů nepřipomínala anglický trávníček, nýbrž pěkně vzrostlou louku, čekající na senoseč.
Vzhledem k tomu sekačka a nakonec i strunová sekačka zpívaly labutí píseň a manžel si notoval něco sprostého, těžko publikovatelného.
Děti probrané hladem se neradostně a s mírným odporem chopily také práce na zahradě a já mohla dovařit oběd.
Při porcování kuřete nůžkami, jsem si skřípla prst a udělala jsem si slušného raka.
Poté jsem konstatovala, že už dneska radši nic dělat nebudu, abych vůbec byla schopná večer vyrazit na setkání maturantů po pětadvaceti letech.
Stejně mi to nedalo a při konečném čištění bazénu jsem těm mým pracantům asistovala a na setkání jsem se ani nestihla řádně připravit.
Dorazila jsem tam pozdě, nenaondulovaná tak jak bych si přála, ale dorazila. Sešlo se nás celkem málo, ale bylo to fajn.
Ráno jsem se vzbudila opět brzy a ještě v posteli jsem na netu začala hledat a prohlížet možné podlahové krytiny do mého nového salonu krásy.
Mám velké dilema. Nemůžu se rozhodnout mezi dlažbou a vinylem. Obě varianty mají své plusy i minusy.
Vzhledem k pěknému počasí jsem posnídala na terase a chvilku jsem si i poseděla, než začal ten každodenní kolotoč znovu.
Však to všichni znáte. Úklid, oběd, prádlo, zvířena, zahrada a atd.
Odpoledne jsem s dětmi na kole vyrazila k babičce a dědovi.
Tam jsem si s mámou dala dobré víno a konečně jsem jen tak seděla, relaxovala a plkala.
Vlivem vína mi ztěžkly trošku nožky a na zpáteční cestě se mi do kopečka poněkud hůře šlapalo.
Jezdím na skoro čtyřicet let starém skládacím kole ESKA. Zjistila jsem totiž, že na něm vyšlapu téměř vše, nebolí mě na něm ruce, záda, ani zadek.
A mám ho ráda. Možná vypadám trošku legračně, děti se za mě zpočátku styděly, ale už si zvykly.
Večer jsme si na krásně posekané zahradě zahráli petang a hodně jsme se nasmáli. Je s podivem, jak ty koule divně skáčí.
No a když jsem po desáté hodině po zcela běžném každodenním šrumci zasedla na gauč k televizi, zjistila jsem, že jsem si za celý víkend nepřečetla ani sobotní noviny.

Nechci si stěžovat, ale občas si opravdu říkám, že bych se někdy opravdu ráda nudila a jen tak se flákala a třeba se i tak trošku stala černou ovcí rodiny.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | Web | 26. května 2014 v 17:14 | Reagovat

Moje kolegyně v práci říká, že už by chtěla do důchodu, že by se občas ráda nudila a jen tak koukala pánu Bohu do oken. Vzhledem k tomu, že je jí též 50 konstatuje v poslední době, že je nudění sakra v nedohlednu!:-(

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. května 2014 v 17:14 | Reagovat

Velmi zajímavý a povedený článek :))

3 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 26. května 2014 v 17:23 | Reagovat

[1]: Vyhlídky trošku neradostné, ale zase ne nudné :-)

[2]: Děkuji :-)

4 Ježurka Ježurka | Web | 26. května 2014 v 17:33 | Reagovat

To je tedy šrumec! Ale odpočineš si aspoň trošku víc až budou děti dospělé, ne? Už pak přece jen budou trošku pomáhat a ne tě tolik zatěžovat. No a když jich máš víc a k tomu ještě zvířátka, zahradu, domek - to je pořádné sousto! Buď při tom všem ráda, že jsi aspoň fit a všechno zvládneš!

5 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 26. května 2014 v 18:04 | Reagovat

Co dodat. Takový je život. Hlavně, když je zdraví, pak se všechno podaří.

6 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 26. května 2014 v 19:33 | Reagovat

[4]: Jj, ale aspoň není nuda a zatím jsem fyzicky a celkem snad i psychicky fit :-)

[5]: Je, však to každý zná :-)

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. května 2014 v 20:13 | Reagovat

Jó brambory, to je věčný boj, poslední dobou při krájení křupou jako jablka O.o.
A starý kola jsou fajn - nekradou se totiž :D.

8 mad Med. mad Med. | Web | 26. května 2014 v 20:30 | Reagovat

Skvělý článek! Stejně ti závidím, jak jsi činorodá. To já nejsem. Občas se i flákám, ale ani u toho se nenudím. Joo, a taky mám jedno kolo Eska, zelený, hrozně starý, má sedlo s pérama a dynamo :).

9 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 26. května 2014 v 20:51 | Reagovat

[7]: Kupovaný brambory jsou opravdu dost nechutný :-(, nevím co to jsou za divný odrůdy.
Starý kola miluju :-)

[8]: Děkuji :-). Myslím si, že není co závidět, moje máma mi odjakživa říká, že jsem pomalá, takže mně připadá, že toho stihám hodně moc, ale skutečnost je jinačí :-D
Moje Eska je stříbrná, sedlo má taky pérovací a dynamu jsem nechtěně odtrhla drátky, ale určitě půjdou spravit, tak by jsme mohly vyrazita na Esce do toho sekáče :-)

10 Sugr Sugr | Web | 26. května 2014 v 21:02 | Reagovat

[9]: Vemete mě na sedlo holky, já kolo nemám!:-(

11 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 26. května 2014 v 21:18 | Reagovat

[10]: To víš, že vezmeme, to zvládneme :-)

12 Ajka Ajka | E-mail | Web | 27. května 2014 v 1:51 | Reagovat

Jojo, pořád v pohybu, jak dobře to znám:-)))

13 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 27. května 2014 v 15:01 | Reagovat

[12]: Je mi to úplně jasný, takový běžný denní šrumec :-)

14 pavel pavel | Web | 27. května 2014 v 15:32 | Reagovat

Leckdo by ti to "nenudění" záviděl. Máš kolem sebe malé děti a jednou budeš na ten shon ráda vzpomínat. :)

15 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 27. května 2014 v 15:46 | Reagovat

[14]: Já vím, já vím, jsem za ten šrumec ráda, jen je to někdy opravdu znavující :-)

16 Robka Robka | E-mail | Web | 27. května 2014 v 16:24 | Reagovat

Někdy si říkám, jak je fajn, že mám děcka už velké. Teď už si můžu pěkně lenošit, dát si šlofíka po obědě a věnovat se svým zálibám. Ale zase s těmi dětmi byla legrace a člověk fakt neměl kdy na pitomé myšlenky.:-)

17 dáša dáša | E-mail | Web | 27. května 2014 v 18:37 | Reagovat

Karlo, Ty dokážeš denní šrumec popsat tak barvitě, že se vždycky těším, jak se zasměju. Když jsem došla k větě, že se hadice ucpala, hned jsem věděla, co se Ti stane. Tomu totiž neujde nikdo.
Úplně jsem se hnusem šklebila, ale přiznám se, že jsem se pak smála. Ne ovšem škodolibě, mně je to také známé.
Mám velkou představivost,to musela být rychlost a ještě ses stačila podívat, jestli tě soused neviděl. Mělas divoké ráno a u vás všichni v pohodě spali.
Prostě úžasný začátek dne! A povyprávěla jsi to vašim, jaké dobrodružství jsi prožila ?
Měj se fanfárově.

18 Meduňka Meduňka | Web | 27. května 2014 v 21:06 | Reagovat

[9]: Jooo, do sekáče stylově - na veteránech. :-D

19 Jitka Jitka | E-mail | Web | 28. května 2014 v 8:26 | Reagovat

[1]: Důchodci se nenudí, to své kolegyni vyřiď.Ať se netěší, nebude se nudit ani v penzi, na to dám krk. Při čtení článku jsem se pobavila, ale myslím, že s domečkem a zahradou, dětmi a pejskem se nudy nedočkáš nikdy.

20 Bev Bev | E-mail | Web | 28. května 2014 v 13:28 | Reagovat

Je mi to povědomé a říkám si, že někteří lidé se snad ani nudit nedokážou, o kdyby třeba chtěli. Není na to zkrátka čas.:D
Moc pěkně napsané. :)

21 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 30. května 2014 v 10:23 | Reagovat

[16]: Každý má něco, ale s dětmi je fakt legrace :-)

[17]: Děkuji :-), povyprávěla a bylo mi doporučeno, ať už radši nic dalšího nedělám, a že jsem od přírody šikovná :)

[18]: :D

[19]: Asi nee, ale víc toho zažiju :D, jen aby mě to nepřipravilo o psychické a fyzické zdraví :)

[20]: Děkuji :)

22 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 30. května 2014 v 15:33 | Reagovat

Jsou lidé, kteří se nenudí nikdy a pak jsou lidé, kteří se nudí skoro pořád. Vše záleží to na povaze. Až ti odrostou děti, přibudou nové zájmy a budeš mít čas na jiné aktivity. Obdivuji, že se nebojíš jezdit na tak  starém kole. Vždyť to může být hodně nebezpečné. Může cokoliv prasknout a je malér.

23 Vendy Vendy | Web | 8. června 2014 v 14:47 | Reagovat

Ty se nebudeš nudit nikdy, u vás bude vždycky vzrůšo. Ale zase lepší tyhle eskapády, než sedět u okna a vzdychat - co mám dneska vlastně dělat? :-)
Pořádný šrumec zvedne adrenalin.
A když přijde chvíle klidu, zase si ji víc vychutnáš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.