Ještě stále se učím žít

28. září 2014 v 20:43 | Karla |  TÉMA TÝDNE
Přiznám se, že jsem měla v hlavě připravený úplně jiný příspěvek k tomuto tématu, ale ve světle včerejší poněkud rušné debaty s mým drahým chotěm, jsem článek trošičku přehodnotila.
Pravdou nadále zůstává fakt, že za to jak jsem připravena na život, patří můj velký dík mým rodičům. Považuji je za nejdůležitější učitele v těžkém předmětu "život".
Nicméně jsem se nad svým dosavadním životem kvůli hnusné hádce s mým mužem, trošku víc zamyslela a došlo mi, že se ještě pořád mám co učit.
Došlo mi, že vlastně nežiji "svůj" život, ale život svých milých.
Ano mám je ráda, ale opravdu musím všechno své jednání a chování přizpůsobovat jim?
Není to nutné.
Já se musím naučit žít svůj vlastní život.
Zpětně se do nebe omlouvám své mladší sestře, které jsem často vyčítala, že je sobecký a rozmazlený soukromník. Že se stará jen a jen o sebe a my druzí ji vůbec nezajímáme.
Ano, dodatečně se jí omlouvám.
Byla vlastně chytřejší než já. Prostě si žila svůj život.
Jen je zvláštní, že ač jsme byly obě dvě našimi rodiči vychovávány stejně, byly jsme tak rozdílné.
Zřejmě se na našem životě podílí velmi hodně i zděděné genetické informace.
Zajímalo by mě tedy, po kom že jsem zdědila tu svoji pečovací povahu?
Včera jsem se od svého drahého mimo jiné dozvěděla, že na něm vidím pořád jen to špatné a že on přišel z práce unavený a já ho jenom peskuji kvůli blbostem.
Aha, takže já z práce asi nejsem unavená a k tomu mě doma po každém návratu z práce čeká další pracovní šichta, která jde zcela mimo mé děti i mého muže.
Už i od dětí se dozvídám, že jsem přece "máma" a tudíž je to moje práce, jsem "žena" a tudíž je to moje práce a že je, ta práce vůbec nebaví a mě prý jo, já prý uklízím děsně ráda.
A dost!
Mám toho opravdu tak právě dost.
Loni jsem v televizi viděla film "Máma stávkuje".
Trošku mě inspiroval už tehdy, ale jsem slabá nátura, nedokázala jsem ještě ani jednou svoji stávku dotáhnout do kýženého konce.
Prostě se mám pořád ještě co učit. Musím se naučit žít svůj život. Musím se naučit být trošku sobecká. Musím se naučit říct ne.
Ohlížet se na životy jiných už umím, teď se musím naučit ohlížet se i na svůj život a na své touhy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 28. září 2014 v 21:36 | Reagovat

Taky se dost často ohlížím víc na ostatní než sama na sebe. Doma často uklízím za bráchu, protože on to nikdy neudělá a já se na to nemůžu koukat, tak jdu a udělám to JÁ, kdo jiný, že. Co ale teprve mamka. Ta uklízí občas za mě, víc občas za bráchu a pořád za tátu. Úplně tě tedy chápu, že máš potřebu svému muži třeba i vynadat, protože jsi po té práci v práci a ještě i doma určitě unavenější než on.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 28. září 2014 v 23:05 | Reagovat

Jo, tak to ti schvaluju! Já už se to naučila dávno, naučila jsem se přehlížet nepořádek v synově pokoji (dřív jsem tam uklízela), naučila jsem se, že nádobí nemusí být umyté hned, ale že to počká do zítřka (nebo to případně umyje někdo jiný), naučila jsem děti, že příprava večeře není moje povinnost (máte hlad, něco si udělejte), a tak bych mohla pokračovat. Prostě dělám to, co chci udělat a klidně zadám práci i synáčkovi - bydlíš tady, tak přilož ruku k dílu. Máma není otrok.

3 Sugr Sugr | E-mail | 29. září 2014 v 17:37 | Reagovat

Karlo i já jsem měla včera špatný den, nedorozumění s člověkem, na kterém mi záleží. Matka Tereza, ale Matkou Terezou zůstane, vždy mi záleží na tom druhém, nikdy jsem nemyslela na sebe a  těžko už to změním! Tedy povaha člověka se prý nedá změnit ani ve 20 natož později.
V manželství to prý ale lze řešit i tak, že to co považuješ za "povinnost" - brát jako "neuvěřitelné štěstí". Jsou tu blogy, kde se manželky přímo rozplývají když mohou manželům sloužit, dělat jen co oni chtějí...:-)
Kdo ví, jestli to tak nemá správně být! :-(

4 Meduňka Meduňka | Web | 29. září 2014 v 20:27 | Reagovat

Tááák, správně! :-) Na tom, být trošku sobecká a myslet i na sebe není nic špatného, naopak!

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. září 2014 v 20:58 | Reagovat

Jde o to najít ten střed, nesloužit jen jiným, ale zároveň nebýt příliš sobecká.

6 Bev Bev | E-mail | Web | 30. září 2014 v 8:13 | Reagovat

Mám to úplně stejně, rozmazlila jsem si všechny doma, počínaje tátou a konče psem. Když jsem neměla práci, brala jsem to jako samozřejmost, že se o všechno postarám sama, jenže teď už tolik nestíhám a nějak je nemůžu přimět, aby se začali taky víc starat. Naprosto souhlasím, být trošku sobec je nejen správné ale doslova nutné. Držím nám palce! :)

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 1. října 2014 v 8:19 | Reagovat

Tohle bývá v rodinách dost ožehavé téma, jsem vyloženě alergická, když někdo řekne, že "Dřív to ženský všechno stíhaly". Jo, jenže dřív nechodily do práce... Já musím zaťukat, ale u nás to funguje jinak - bereme se jako rovnocenné bytosti a pomáháme si. Když můj polovičák vidí plný dřez, nádobí umyje. Týdenní úklid děláme spolu, abychom mohli na výlet. A děti učíme pomáhat, v rámci možností, taky.

8 Anidea Anidea | E-mail | Web | 1. října 2014 v 11:41 | Reagovat

Svatá pravda. Já mám velké výkyvy, někdy jsem Matka Teresa a někdy flákač. Kupodivu v mých flákačských obdobích tak nějak rodina funguje. Zjistí se, že jsou schopni se i dokoce najíst :-D

9 dáša dáša | Web | 1. října 2014 v 19:44 | Reagovat

Ani já neumím říkat ne.Ale, když jsem hodně unavená tak jdu spát nebo si číst do postele a je mi jedno, co se bude dít. Mám to štěstí, že manžel umývá večer i 2 talíře, protože nesnáší snídat se špinavým talířem ve dřezu, automaticky umývá schody a když nejsem doma, vyžehlí si i košili ( já mu předem vyžehlím vše, ale když se zdržím, tak si poradí).
Karlo, přeji Ti klidný a spokojený večer.

10 Ajka Ajka | Web | 3. října 2014 v 19:03 | Reagovat

Jojo, jsou rozmazlení .... je čas myslet na sebe.-))

11 Vendy Vendy | Web | 26. října 2014 v 20:38 | Reagovat

Nejhorší je, že tohle se naučíš už od mládí - pečuješ o svou rodinu. Že se to časem zvrhne a coby pečující maminka i manželka se stáváš téměř otrokyní, to by nikoho nenapadlo... ale naštěstí se dají některé věci pořád změnit, nebo aspoň, pozměnit.
Přece i ty jsi lidská bytost a máš své potřeby. Staráš se o všechny, kdo se stará o tebe? Tvoje sestra byla možná sobecká, ale vlastně - měla se díky tomu dobře. Nejtěžší je, najít tu správnou míru mezi tím, být ohleduplná a pečující a mezi tím, starat se i o sebe. Harmonie by měla být i mezi dává - dostává. Kdo jenom dává, může skončit se syndromem vyhoření... nebo aspoň s nejasným pocitem, že něco není v pořádku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.