Být tak psíkem

29. července 2017 v 9:41 | Karla |  TÉMA TÝDNE

Kdybych tak mohla změnit svůj život, přála bych si být psíkem. Ale ne ledasjakým psíkem. Přála bych si být psíkem v mé rodině a nebo v rodině mých rodičů.

V těchto rodinách jsem si jistá, že bych si žila jako prasátko v žitě. Naši psíci jsou naše sluníčka. Jsou to nejzlatější, nejhodnější, ale i nejzlobivější sluníčka.

Naše děti, když je ženu uklízet, vždycky hrozně remcají, proč mají pořád uklízet, když ti psí prevíti tady ten bordel udělají hned znovu a že největší binec stejně dělají psi, tak vůbec nechápou, proč to mají uklízet pořád oni.

Musím přiznat, že když už děti odrostly, tak už asi opravdu nenadělají tolik nepořádku. Už dlouho jsem nešlápla na kostku lega ani na malé autíčko, nýbrž na zbytky psích kostiček a pískací obludky, už nemám stůl pobryndaný obědem, no někdy ještě jo, ale stále smykuji na mokré podlaze, po té, co se naši psíci napijí a nenechají si okapat čuňku nad miskou, v posteli se nemačkají s námi tři děti, ale vetřeli se nám tam tři psíci.

Na druhou stranu se ovšem v každém dětském pokoji hromadí špinavé prádlo, špinavé nádobí a spousty plastových a plechových obalů od zajímavého, donedávna téměř nekupovaného pití. Takže mně ty děti vlastně dělají binec stále, jen je trošku jinačí.

Ale k těm našim psíkům. Původně jsme od štěňátka měli pouze jednu fenečku, naši malou holčičku. Ale jednou na mě na internetu vykoukla další psí holčička. Byla to holčička v nouzi. Byla týraná a v hodně špatném zdravotním i psychickém stavu. Je už to vlastně starší dáma. Je jí asi patnáct let. A jelikož můj muž stále říká: "Co je lepší než jeden westík? No přece dva až tři westíci!" , rozhodli jsme se tu holčičku v nouzi adoptovat. Štěňátko by asi bylo krásnější, ale tohle nám přišlo smysluplnější. Je to samozřejmě také westík, neboli west highland white teriér. To byla jediná podmínka mého muže. Netrvá na štěňátku, ale ať je to westík.

Takže jsme najednou měli dvě westičky. Adoptovaná westička se u nás dala pěkně dohromady, zdravotně se velmi zlepšila, i když už bohužel určité léky potřebuje stále, ale psychicky je úplně v pořádku. Je to velký mazel, který si konečně, bohužel až na stáří, užívá krásného života. Máme ji už přes rok a jsme velmi rádi, že ji máme.

No a jednoho dne na mě z internetu vykoukl další westík. Tentkokrát je to chlapeček. Někdo ho zcela vyzáblého, olysalého a s nemocnými oušky uvázal u útulku. Taky se nám ho podařilo vyzdravit a je to nádherný sebevědomý, ale velmi, velmi hodný westík.

Tehdy moje máma prohlásila, jestli prý chci zachránit všechny westíky. Ráda bych, a nejen westíky, ale není to bohužel v mých silách.

A proto jsem na začátku článku tak zdůraznila, že bych chtěla být psíkem, ale jen v mé, nebo v rodině mých rodičů. Tady totiž vím stoprocentně, že se mají psíci dobře. A je mi neuvěřitelně líto všech těch, kterým se lásky nedostává, přestože oni nás dokáží milovat zcela bez podmínek.

Nikdy jsem netušila, že jsou tak moc plné útulky, nikdy jsem si nemyslela, že jsou lidi schopni se tak odporně chovat ke zvířatům. Vím, chováme se hnusně i k druhým lidem, ale zvířata nemají možnost se nám bránit.

A proč bych vlastně chtěla být psíkem?

Ti naši psíci se totiž mají děsně báječně. Ráno jim začíná krásnou čuchací procházkou po zahradě, pak už mají připravenou misku vařeného masa, potom následuje venčící procházka, hovínka sebere panička, potom se jde odpočívat na gauč, když se něco šustne na zahradě, tak to pořádně proženou, nebo se odpočívá až do oběda, kdy je z klimbání probere vůně jídla a břinkání nádobí a přiženou se mi motat pod nohy do kuchyně a samozřejmě si nějaký přídavek vydyndají, následuje další vycházka, potom si lehnou na deku na terasu a nahřívají si kožíšek, občas se proberou k hrátkám s pískací obludkou a už se zase motají v kuchyni a dyndají večeři. Po večeři je další procházka, odpočinek na gauči u televize a šup do postele a krásné sny.

Občas jim tedy zkazím náladu česáním, koupáním, nebo čištěním oušek, ale to by se mi asi také líbilo.

Takže já bych v příštím životě asi chtěla být psíkem, ale JEN u velmi hodné rodiny!

A takhle po ránu odpočívají ty naše tři sluníčka. Chlapeček je dnes soukromník, ale podestlal si polštářky a holky jsou se mnou na gauči Mrkající.

Pěkný den všem lidem i zvířátkům Usmívající se



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meduňka Meduňka | Web | 29. července 2017 v 10:19 | Reagovat

Pěkný den i tobě :)
Něco podobného říkávala moje tchyně, že až se znovu narodí, chce být kočkou v naší rodině. A já si moc vážím všech lidí, kteří si vezmou zvířátko z útulku a dají mu domov, lásku, péči, a je jasné, že u tebe to všechno mají a jak si tak krásně spinkají, šťastní to westíci! :D

2 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 29. července 2017 v 10:22 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)
Tak ještě můžu s klidem přidat, že bych mohla být také ráda kočkou ve tvé rodině :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. července 2017 v 13:05 | Reagovat

Mudla je přijatá od rodiny snachy, ale Mufík je také nalezenec - byl vyhozen na silnici i se svou sestřičkou- ta bohužel odešla dost brzy na nevyléčitelnou FIP. Mudlu už máme 9 let a Mufa 8 a jsou to krásně rozmazlené, mazlivé kočky. Můj muž jim říká sice darmožrouti, ale jsou první, kteří ráno dostanou  na misku, ať se  probudíme ten nebo ten. Kartáčuje a hladí je a klidně oželí poležení na pohovce, když ji obsadí 8kilový Mufík z jedné strany a na druhé je u něj Mudla.  Zvířátka dovedou vrátit lásku a péči, kterou jim věnujeme. Je to navíc krásná náhražka, když odejdou děti z domu a rodiče by se neměli o koho starat...

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. července 2017 v 13:05 | Reagovat

Ti westíci jsou roztomilí psi a nedivím se, že je máte oblíbené.

5 Eliss Eliss | Web | 29. července 2017 v 14:02 | Reagovat

To je pěkné, že se o pejsky tak krásně staráte :)

6 Otavínka Otavínka | Web | 1. srpna 2017 v 7:22 | Reagovat

Jsou to roztomilá klubíčka. Já mám bohužel alergii na pejsky a kočičky a naháči se mi nelíbí, ale je to půvabné, jak se k mazlíčkům chováte.Takoví lidé mají rádi i lidi. hezký den přeji!

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. srpna 2017 v 14:32 | Reagovat

Nechme psí život psům a přejme jim přitom, aby měli všechno potřebné, byli zdraví a měli své pevné pány (nebo paničky). Stejně tak kočičkám a jiným živočíškům. Jsme za ně zodpovědní, jsme pro ně jistotou. Tak ať je ta jistota co nejpevnější.
Milá paní Karlo, tento článek byl navržený do mé příští soutěže o Ocenílka, která začíná na mém blogu od pátku 4. srpna po celý srpen. Ráda ji zařadím :-))

8 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 15:50 | Reagovat

Jééé, westíček. Miluju tohle plemeno. Náš Deny už je na obláčku, ale měl krásný život a dožil se 14 let. Ale už bych teda nechtěla žít ten jeho život v posledních chvílích. Už několik let se potýkal s všelijakými potížemi a nekonec snad i rakovinou.....Je nám všem po něm smutno. Jestli další pejsek, tak zase westík.

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 21:30 | Reagovat

Já bych chtěla být můj pes :-)
Jenže to by pak šlo blbě, když já bych byla pes.
Rozhodně bych nechtěla být synkův pes, ledaže by, stejně jako jeho StAlík, bydlel tady se mnou :-)

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 20:17 | Reagovat

Nádhernej psík, určitě dělá radost!:-)V Praze a v panelákovém bytě bychom si ho však nepořídili. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Nekopírujte mé texty a fotografie.